Začínám s italštinou už podruhé - tím jsem se zařadila mezi tzv. ''falešné začátečníky''. Nejdříve jsem se snažila naučit se něco jako samouk, ale u italštiny je to problém, jelikož pravidla nejsou zcela kategoricky vymezená. V tomto jazyku existuje až příliš mnoho výjimek z důvodu vývoje jazyka z různých dialektů. Tak jsem se letos v únoru přihlásila do jedné jazykovky, kde nás učila studentka italštiny, která byla zaměstnána v jazykovce jako lektorka jen na základě toho, že v Itálii necelé dva roky pracovala jako au-pair... Takže pedagogické znalosti žádné, přístup hraničil s arogantností a výukové materiály byly nevyhovující - nosila nám špatně okopírované texty z nějaké mě neznámé učebnice. Měla aspoň snahu vysvětlovat nám různé výrazy z praxe, lišící se od knižní teorie. Avšak i přesto výsledek mých znalostí rozhodně neodpovídal mému snažení ani zaplacené ceně za kurz. Tak jsem se nyní od října 2009 přihlásila do jiné jazykovky, kde vyučuje renomovaná pedagožka a tedy předpokládám, že se snad dostanu alespoň přes začátečnickou úroveň. Říká se, že italština je lehká, ale popravdě řečeno mi lépe šla francouzština - má zcela přesná pravidla a je melodická, tedy pro mne lépe zapamatovatelná. Jenže já chci jezdit do Itálie, je to blíž...
