Úvod do sociologie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
linky |
→Obecná sociologie: formátování |
||
Řádek 382:
Sociologie je společenská věda zabývající se fungování společnosti , společenskými vztahy , vztahy jednotlivce a společnosti , strukturou společnosti , společenskými nebo sociálními systémy , mírou společenské konformity ( = míra naplnění společenských norem )
Člověk jako osobnost utváří díky třem faktorům :
Faktor socializace snižuje osobitost ( individualitu ) jedince díky společenským normám . Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích vzájemným působením osob , skupin a institucí .
Primární socializace probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jednotlivce. Normy, které se během této socializace vstřebají, platí jako stabilní, ale mohou se během života ještě změnit. Primární socializace trvá do třetího roku života.
Řádek 402:
Socializace je proces začleňování člověka do společnosti''' . Dochází v něm k proměnám , jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeňete a sociálním učením se z něho stává člověk jako kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti . Z člověka jako z biologické jednotky se stává společenská bytost .
Socializace je celoživotní proces a není bez problémů . Mezi socializační problémy patří např. izolace jedince v dětství – tzn. „ vlčí děti „ , kdy neměli dostatek podnětů z kultury člověka .
Člověk a společnost se vzájemně ovlivňují , jde o oboustranný vztah .
Funguje tu i určitý paradox , kdy na jedné straně se člověk socializuje , na druhé je zároveň nutnost , aby se individualizoval , rozvíjel svoji jedinečnost v rámci lidského rodu a společnosti .
Jde o učení a osvojování si chování a jednání spojené s určitou sociální rolí , sociálním statusem a normou.
Řádek 427 ⟶ 428:
Identifikace ( ztotožnění ) – Vyjadřuje ztotožnění s osobou , k níž má jedinec vztah a chce se jí přiblížit a připodobnit . Jde o jakousi vyšší , vnitřní formu napodobování , protože je spojená s zvnitřněním morálně volných rysů ( např. cílevědomí jako starší bratr , statečný jako oblíbený literární hrdina ) . Je to tedy záměrné úsilí o převzetí chování a jednání modelu ( modelem může být prakticky kdokoli ) . Na rozdíl od výše uvedených forem sociálního učení , které regulovaly proces učení dítěte zvenčí , je identifikace autoregulace ( sebeřízení a sebevýchovy ) .
Rodina – Ovlivňuje nás především záměrně , tj. rodiče se nás snaží vychovat , částečně nás rodina ovlivňuje i nezáměrně
Řádek 434 ⟶ 435:
b) Neformální : Je závislá na povaze a aktivitě svých členů , je tvořena z jejich iniciativity , její členové se znají , mají k sobě blízký vztah a stejné zájmy a potřeby ( např. skupina přátel , zájmové kroužky … ) , pravidla , řád , normy si tvoří uvnitř skupiny členové sami .
Je základním prvkem mezilidských vztahů . Obecně jde o spojení , ve smyslu společenského procesu , proto užíváme termínu sociální komunikace . Komunikace je vzájemné sdělování slov , myšlenek a pocitů , nejčastěji formou dialogu . V některých oborech se používá pojmu tok informací .
Řádek 444 ⟶ 445:
Komunikační strategie – je předem promyšlená a je základem dobrého projevu , ať už mluveného či psaného .
V mezilidském styku platí :
V mezilidském styku platí :
Komunikace zahrnuje verbální i neverbální složku .
Neverbální komunikace se odehrává nejazykovými prostředky , které mohou být cílené ( uměle vytvořené ) např. znaková řeč , semafor , prstová abeceda . Prostředky mohou být podvědomé , nezáměrné a často mohou být doprovázeným jevem neverbální komunikace ( gesta ) . Neverbální komunikace může mít několik typů :
==== Základní typy sociální komunikace
Existují skupiny členské a) vlastní – Člověk je uznávaným členem
b) cizí – Nejsme členy skupiny otevřené – do otevřené skupiny
|