Účel základní školy/Úvaha/Esej o budoucnosti vzdělávání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 551:
=== Vzdělávání jako předmět politiky ===
Budoucnost vzdělávací školské politiky závisí na pochopení současnosti. Protože '''žádná vzdělávací strategie nevzniká na "zelené louce", ale musí reflektovat vnější a vnitřní trendy, jak uvnitř, tak i mimo vzdělávání'''. Existuje přitom celá řada vnějších trendů, které významně vstupují, nebo teprve vstoupí do způsobu vzdělávání a tyto trendy byli naznačeny v jiných částech této práce (textu, dokumentu, stránky).
Politika vzdělávání existuje v podstatě dvojí: 1) Zaprvé se jedná o praktickou činnost realizovanou v rámci z veřejných politik. 2) Zadruhé jede o sociálně vědní specializaci. Tedy jako zaprvé politický proces a za druhé jako výzkum budoucnosti vzdělávání a kooperace politiků s odborníky. Přitom se v odborné literatuře od sebe striktně odděluje vzdělávací politika a školská politika. Jedním z důvodů se uvádí, že vzdělávaní je postupně od 70. let, a hlavně od 90. let 20. století pojímáno jako celoživotní záležitost. Zatímco školní politika se týkala primárně školních institucí, povinné školní docházky a dalšího studia podporované či regulované státem. V jistém smyslu se pohlíží na celoživotní vzdělávání jako na obecné vzdělávání nejrůznějších forem, do které hrají soukromé společnosti důležitější roly než u školního vzdělávání, jenž se považuje primárně za státní formu. Celoživotní vzdělávání (či aktuálněji celoživotní učení) je proto základním rámcem, z něhož vycházejí soudobé veřejné politiky. Jinými slovy proto můžeme ve zkratce říci, že vzdělávací politika je širší než školská politika.
Řádek 558 ⟶ 560:
Vzdělávací politika může také sloužit jako velmi dobrý doklad těsné provázanosti mezi celkovými proměnami společností na jedné straně a proměnami ve vzdělávání na straně druhé. Jinými slovy lze studiem uplatňované politiky porozumět vývoji a směřování možností a odpovědnosti národa, významu mezinárodních organizací, růst vlivu ekonomického a manažerského uvažování, uvažování zaměstnavatelů a zaměstnanců.
Nutné je ovšem nezapomenout na demografické změny a stárnutí populace v kontextu s probíhající pandemií, nastupující ekonomické krize a energetické krize, která bude mýt kaskádový efekt šíření a proto se odrazí i v dodavatelsko-odběratelských vztazích, zemědělství a potravinářském průmyslu. Ovlivní trendy digitalizace a krizi způsobenou nedostatkem čipů. Pozastavování výroby zpracování křemíku, silikonu, ale také stavebnin jako například beton. Obecně lze říci, že žijeme v době bezprecedentních sociálních, kulturních a enviromentálních změn. Technologie zásadním způsobem proměňují všechny stránky našeho života. O tomto období se někdy také hovoří jako o "druhém věku strojů". Jak už jsem zmiňoval vícekrát v jiných částech této práce, nástup digitalizace může zpomalit energetická krize. Tato skutečnost ovlivní všechny aspekty našeho života včetně školství.
Nejde přitom o žádné abstraktní trendy. Technologie proměňují všechna hospodářská odvětví. Vytvářejí se nové kategorie zaměstnání, které mění či zcela nahrazují ty tradiční. Mění se i soubory dovedností, která jsou pro tradiční i nová povolání potřeba. Proměna také prochází státní správou a digitalizace je součástí politické strategie. Také žáci a studenti, kteří se v současnosti a v blízké předpandemické minulosti vzdělávají, se významně liší od předchozích generací. Což podporují také práce Twenge z roku 2013 nebo Veselého z roku 2019. '''Není proto tedy možné přehlížet skutečnost, že se díky technologiím mění i samotný vzdělávací systém.'''
Na podobu vzdělávání má a bude mít vliv také celá řada trendů v ČR, zejména pak ve struktuře hospodářství, struktuře zaměstnanosti, sociální struktuře, politice a kultuře. Kromě toho je situace ve vzdělávání pochopitelně výrazně ovlivněna dosavadní a současnou podobou vzdělávací politiky. Z těchto skutečností vyplívají silné a slabé stránky vzdělávacího systému. Kromě těchto faktorů je třeba zmínit také vysokou míru různorodosti uvnitř vzdělávacího systému. Problémy a potřeby jednotlivých žáků, škol i různých územních celků. Vysoká míra různorodosti v systému, tedy vysoká diverzita (rozlišnost) zvyšuje komplexitu a složitost celého vzdělávacího systému. Jediné způsoby jak může takový systém reagovat, aby mohl dosáhnout nové homeostázy je proměna do jedno ze dvou forem. Buď '''zvýšení decentralizace systému''', což by oslabovalo centrální řízení systému. Nebo '''zjednodušení systému''', což by udrželo centralizovanost systému. '''Pokud se systém nebude vyvíjet''' jedním z těchto směrů nebo jejich kombinací, '''povede to čistě hypoteticky ke zhroucení systému'''. '''Systém, který nemá možnost se vyvíjet totiž dřív nebo později zaniká.'''
Je tedy logické že snahu zjednodušovat systém bude mít státní politika, protože se bude chtít zachovat centralizaci a svoje status quo. Politika Strategie 2030+ a zjednodušování obsahu učiva do roku 2024 naznačují, že politika se bude věnovat zjednodušováním, aby tak stát zachoval centralizaci řízení vzdělávacího systému. Ovšem směrem k decentralizaci budou nejspíše lnout především kulturní vlivy a široká veřejnost. Protože je to pro širokou veřejnost jediný způsob jak se masově podílet na fungování vzdělávání a na směřování tohoto systému.
== Závěr ==
| |||