Krizové řízení pandemie/3.Kapitola - Alokování zdrojů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 369:
'''Rámec pro stanovení priorit bude muset zohlednit výsledky v různých dimenzích. Například určení celkových přínosů očkování osob pracujících v odvětví maloobchodu a služeb.'''
== Plánování distribuce vakcíny pro covid19 ==
=== Očkovací kampaň ===
Aby bylo možné začít vyhrávat boj s covid19, musí být účinná a bezpečná vakcína rychle a široce dodávána veřejnosti, jakmile je k dispozici. Pouhá dostupnost vakcíny však nestačí k zajištění široké imunologické ochrany. Vakcína musí být rovněž kladně přijata zdravotnickou komunitou tak i širokou veřejností. Váhavost vůči očkování je hlavní překážkou k dosažení imunity stáda. V závislosti na různých biologických, environmentálních, sociologických a dalších faktorech, může být '''prahová hodnota imunity stáda pro nemoc covid19 mezi 55% až 82% populace'''. Míra odmítnutí vakcíny z lékařských důvodů (například alergie a jiné), může být vyšší než 10%.
Výzkumem váhavého obyvatelstva v USA vyplynulo, že jedinci, kteří zpochybňují nutnost očkování, historicky zpochybnují základní princip hromadného očkování. Mezi nejčastější mylné představy patří, údajně převažující riziko nad přínosy očkování. Takový jedinci dále věří, že imunita získaná proděláním nemoci je údajně lepší než ta navozená očkováním. Obavy ohledně nutnosti vakcíny covid19 mohou být sníženy nedávnou zkušeností na ohromující morbiditu a mortalitu spojenou s onemocněním covid19. Badatelé Chen a Orestein ''(Chen RT , Orenstein WA . Epidemiologické metody v imunizačních programech. Epidemiol Rev. 1996;18(2):99-117. doi:10.1093/oxfordjournals.epirev.a017931PubMed)'' prokázali, že nadšení pro vakcíny je nejvyšší během pandemie, před a bezprostředně po vydání nové vakcíny. Nadruhou stranu můj výzkum naznačuje, zvýšený výskyt obav před a po vydání nové vakcíny. Moje poznatky píše nasvědčují tomu, že před a po vydání vakcíny rostou obavy jako takové. Tedy roste obava před nemocí a tudíž zájem o vakcínu, ale současně roste obava z vakcíny. Existence protichůdných obav, které jak nahrávají vakcíně tak jdou proti ní jsou pravděpodobně způsobeny především okolnostmi, že s vydáním vakcíny současně vrcholí pandemie kolem vánoc. Což má ale spíše vliv především na intenzitu obav než na skutečnost, že jsou přítomni oba druhy obav současně. Prozatím mojí neověřenou hypotézou je, že s blížícím se vydáváním nové vakcíny vždy stoupají obavy obojího druhu a že samotný akt vydávání nové vakcíny způsobuje určitý stres vždy. Pouze důsledkem složité pandemické situace, je tento stres oto intenzivnější a vyditelnější.
Argumenty založené na svobodě volby mohou odrážet určitou nedůvěru. Svobodná volba je rozhodně důležitou věcí a doporučeným postupem, a však nejspíše nehraje tak zásadní roli v důvěře ve vakcínu jak se původně soudilo. Jedinec s obavou, tyto obavy mít bude, ať už bude očkování povinné nebo dobrovolné. Nicméně nedobrovolné očkování rozhodně nedůvěru zesiluje, avšak dobrovolné očkování příliš nedůvěru potlačuje. Studie spojují nedůvěru v systém zdravotní péče a obavy z experimentování. Z čehož přímo vyplývá, že kampaně v oblasti veřejného zdraví by měli získat své kulturní vůdce mimo tradiční lékařské a veřejné zdravotnické komunity jako zastánce očkování. Jinými slovy, není ideální aby se tváří pro očkování stali lékaři, protože lidé budou na tuto skutečnost reagovat rozpolceně. Určitému procentu obyvatel sice nejspíš uklidní názor lékaře jako odborníka a je to v takovém případě jenom dobře. Ale hodně jedinců bude mít v lékaře nedůvěru, neboude se snimi stotožnovat, a budou je vnímat jako ty oni, kteří nejsou jedni z nás. Přirození vůdci, kteří v komunitách již existují a kterým lidé naslouchají už teď, budou hrát důležitější roli. Kulturní lídři by měli být partnery pro rozvoj a šíření kulturně relevantních zpráv a zajištění informovanosti a kampaně pro vakcínu.
Silné kampaně v oblasti veřejného zdraví by měly využit tradičních a sociálních médii ka zapojení rozmanitého publika. Přičemž sociální média slouží jako kanál pro informace a je důležité, aby zdravotní komunita tyto kanály podpořila a nastolila jistou spolupráci. Objevují se sice důkazy naznačují, že oprava dezinformací na sociálních médiích může být účinná při změně zdravotního přesvědčení. Jenomže tyto důkazy jsou spíše důsledkem studií a často zahraničního původu. Z pohledu praxe se naopak množí důkazy, že oprava dezinformací samo o sobě nestačí a je pouze částí většího celku a proto je nutná správná a profesionální kampaň. Kampaně v oblasti veřejného zdraví se musí zapojit do tradičních a sociálních médií a sledovat, čelit a zabránit nejen šíření zakořeněných nebezpečných mýtů a pověr. Ale také je nutné budovat důvěru ve vakcínu a důvěru v jejich distribuční efektivitu, vyškolenost personálu, logičnost opatření, spravedlnost podávání a dalších dílčích tématech spojenou s očkováním.
Zdravotníci budou hrát ovšem ústřední roli při podpoře očkování. Mnoho studijí podporuje tvrzení, že lékaři jsou nejdůležitjějšími vlivy při rozhodování se nechat očkovat. Silná doporučení lékaře mohou posílit veřejnou i individuální podporu vakcíny. Dosažení vysoké úrovně proočkovanosti zdravotního personálu v rané fázi očkování, umožňuje nejen zajištění pracovní síly první linie, ale také umožňuje získat a sdílet pozitivní zkušenost s vakcínou a tuto pozitivní zkušenost mohou lékaři dále sdílet s médii a podpořit tak očkovací kampaň.
Strategickými cíli přidělení vakcíny covid19 by mělo maximalizovat přínosy očkování jak pro jednotlivé příjemce, tak pro celou populaci. Ale také podporovat spravedlnost. Protože nedílnou součástí zásady spravedlnosti je povinnost chránit a prosazovat rovné příležitosti pro všechny osoby, aby mohly využívat maximálního možného zdraví a pohody. Spravedlnost se přitom opírá o víru v základní hodnoty a důstojnosti všech osob. Přidělení vakcíny by mělo podpořit spravedlnost tím, že záměrně zajistí, aby všechny osoby měly stejnou příležitost k očkování, a to jak v rámci skupin doporučených pro počáteční očkování, tak i v případě, že se vakcína stává dostupnější. Dostupnost totiž není jediným důležitým faktorem spravedlnosti a rovnosti příležitostí. Dalším faktorem je již mnohokrát zmiňovaná dobrovolnost očkování. Dále je nutné budovat kolektivní odpovědnost. Protože čím více lidí se nechá očkovat, tím bude efekt dosažitelnější. Rovnost a spravedlnost v tomto bodě naráží na souboj mezi osobní spravedlnosti a kolektivní spravedlnosti. Vše dohromady to zahrnuje závazek odstranit nespravedlivé, nesprávné a nevyhnutelné překážky očkování, které neúměrně postihují různé skupiny obyvatel.
Spravedlnosti zdraví je dosaženo, když má každý člověk možnost dosáhnout svého plného zdravotního potenciálu a nikdo není znevýhodněn v dosažení tohoto potenciálu z důvodu společenského postavení nebo jiných společensky stanovených okolností. S tím souvisí také problematická otázka pozitivního motivování pro očkování v podobě vzniku jistých privilegií, jako možnost volného pohybu bez omezování (v podobě testování, karantén a preventivních opatření) což může vést k vytvoření elitářských skupin obyvatelstva. Vše může být teoreticky v pořádku jen za předpokladu, že všem lidem bude zajištěna možnost bezpečné volby, zejména pak dostupnost bezpečného očkování.
Strategie přidělování očkovacích látek by měla usilovat o snížení stávajících rozdílů, tak aby nevznikaly rozdíly nové. Proto je nutné identifikovat, definovat a specifikovat a následně odstranit překážky pro podání vakcíny.
K tomuto cíli přispívá transparentnost rozhodovacího procesu, který je nezbytnou součástí pro budování a udržování důvěry veřejnosti během plánování a provádění očkovacího procesu. Jak základní principy, tak rozhodovací procesy a plány na přidělování vakcíny covid19 musí být založené na důkazech, jasně srozumitelné a veřejně dostupné. S ohledem na naléhavost reakce proti covid19 by měla být v co největší míře usnadněno zapojení veřejnosti do vytváření a přezkumu rozhodovacího procesu. Avšak je nutné nezapomenout, že v rámci pokračující reakce na veřejné zdraví se situace neustále vyvíjí.
Hamáček řekl (14. prosince 2020, tisková konference sociální demokracie), že por další boj s epidemii se rýsují dva scénáře. 1) Obsazenost nemocnic jako hlavní ukazatel pro rozhodování. 2) cíl jako limit maximálního přírůstku 1000 nákaz denně, jako hlavní ukazatel pro rozhodování.
Hlavní kritikou těchto strategií ze strany lékařů je, že očkování by se nemělo řídit podle obsazenosti nemocnic, ale obsazenosti nemocnic předcházet. Tedy nereagovat až se něco stane, ale předcházet tomu aby se něco stalo. Z tohoto důvodu lékařská komunita doporučuje vládě vycházet z jiných ukazatelů. Není pochyb v tom, že zapojení lékařské komunity do plánování očkovacího procesu bude důležité ale i zásadně prospěšné, protože by pomohlo objevy překážky vynořující se z praxe, které nejsou od stolu politika vidět.
'''Během pandemie tak mohou etické i odborné a praktické pokyny pomoci řídit a podporovat rozhodování o stanovení priorit omezených zdrojů.'''
Rozdělování omezených dodávek očkovacích látek, totiž komplikuje úsilí o řešení mnoha cílů očkovacího programu. Nejsou-li cíle programu očkování proti pandemii jasně formulovány, může být obtížné rozhodovat o alokaci očkovacích látek. Jednomyslnost pro včasné očkování zdravotnického personálu naznačuje, že zachování kapacity zdravotní péče se v souvislosti s těžkou pandemií ukázalo jako vysoká prita.
Kromě vědeckých údajů a proveditelnosti provádění očkování je třeba formulovat doporučení pro počáteční přidělování vakcíny: '''1) maximalizace přínosů a minimalizace škod 2) podpora spravedlnosti 3) zmírnění zdravotních nerovností 4) podpora transparentnosti 5) marketingová kampaň 6) zapojení lékařské komunity 7) zapojení přirozených vůdců sociálních a kulturních komunit 8) vést příkladem 9) pozitivně motivovat 10) vybudovat či posílit očkovací infrastrukturu'''
Celosvětoví lídři a komunitní lídři se musí zapojit do očkovacího programu co nejdříve. Aby byla kampaň úspěšná musíme pochopit kořeny váhavosti vůči očkování, zapojit důvěryhodné zdroje informací. Abychom mohly alokovat vakcíny, musíme umožnit kvalifikovaným organizacím a odborníkům, aby ukazovali směr k očkovacím procesům a strategiím založené na důkazech a vytvářely politickou vůli k zajištění spolupráce místních a národních vlád.
Abychom ověřili pokrytí vakcínou, musíme identifikovat systémy sledování očkování, které jsou přenosné, interoperabilní a bezpečné. Ponaučení z minulých pandemií naznačují, že státy by měly investovat do strategií založených na důkazech, aby zajistily, že vakcíny COVID-19 ochrání jednotlivce, potlačí přenos a minimalizují narušení zdravotnických služeb a živobytí.
Cesta vpřed musí začít s podporou, nikoliv nedůvěrou. Měla by být zavedena důležitá ochranná opatření, která by zajistila bezpečnost očkování a bezpečnost očkovací látky. Například v USA bere na sebe FDA a CDC úlohu monitorování. Přitom FDA vysvětlila roli údajů a bezpečnostních monitorovacích procesů (DSMBs) pro testování vakcíny a dala vzniknout nezávislé skupině, která přezkoumává údaje a tyto údaje sdílí s veřejností.
Byly zjištěny problémy související s používáním imunizačních registrů ke sledování očkování. Byla vznesena řada otázek týkajících se pokrytí vakcínou, včetně míry vychytávání očkovacích látek a pokrytí; pokrytí mezi zdravotnickými pracovníky; údaje/monitorování příjmu a pokrytí; a používání školních imunizačních údajů. Bylo také poznamenáno, že systémy sledování vakcín musí být vylepšeny tak, aby monitorovaly nežádoucí účinky. Kromě toho by měly být vyjasněny různé požadavky na podávání zpráv z několika federálních fondů na odškodnění za újmu na náhradu škody na očkovacích látkách. Tyto procesy jsou nadále laděny a zdokonalovány.
Bylo poznamenáno, že plány na rychlou distribuci a podávání očkování musí být upřesněny. Byly citovány další otázky týkající se distribuce a dodání vakcíny. Byla zjištěna řada otázek týkajících se přidělování a stanovení priorit očkovacích látek, včetně spravedlivého přidělování malých množství očkovacích látek; doporučení Poradního výboru pro imunizační praktiky (ACIP). Otázky jsou řešeny, procesy laděny a zdokonalovány.
Literatura, která systematicky informuje o oblastech použití těchto metod, je však stále vzácná. Výsledky zůstávají rozptýleny v různých zdrojích a spíše nesystematické. Mohli jsme identifikovat pouze jeden dokument, který se týkal přehledu literatury o dopadech epidemických epidemií na logistiku.
== Závěr ==
| |||