Krizové řízení pandemie/11.Kapitola - Panika a Nepokoje: Porovnání verzí

 
Právě ono zmiňované dlouhé řečnictví se také stávalo metodou sloužící k vymývání mozku při vzniku nějaké pochybné sekty. Lze rozhodně doporučit opatrnost v okamžiku kdy někdo argumentuje dlouhou řadovou argumentů, argumenty sice mohou být pravdivé a řečník nemusí mít za cíl manipulovat z davem, ale chce třeba poukázat na množství existujících argumentů podporující tvrzení. Avšak je to vždy složitá situace a proto je v takovém případě důležité, aby byl čas množství informací strávit a argumentační líni skutečně pochopit. Tedy aby toho nebylo moc na jednou.
 
== Reakce společnosti na zavádění protipandemických opatření ==
=== Úvod ===
Tato část studie analyzuje podmínky, za kterých pandemie covid19 vede buď k společenskému řádu, nebo k společenskému chaosu. Tedy k dodržování opatření zavedených určenými orgány ke kontrole pandemie, nebo k odporu vůči těmto opatřením a vzniku otevřeného konfliktu. Nejprve je nutné klást základní elementární otázky a poté izolovat faktory, jenž ovlivňují výsledné chování. Ze zkoumání totiž vyplývá, že lidská společnost dokáže reagovat na zavádění protipadnemických opatření jak v tom kladném tak v tom záporném slova smyslu.
 
Na jedné straně lidé dokáží reagovat na krizi a mimořádné události kontrolovaně, vzájemně si pomáhají a podporují, a to i při značném ohrožení pro sebe, a tato vzájemná pomoc vztahuje i na cizince. Na druhé straně lidé dokáží reagovat společensky agresivně, svůj strach ventilují v podobě zuřivosti na ty, kteří byli identifikováni jako obětní beránci. Neboli lidská společnost má tendenci hledat viníka. Agrese se může projevovat nejen vůči jednotlivcům a konkrétním skupinám a komunitám, ale také vůči státu. V takovém případě roste aktivita a agresivita občanské neposlušnosti, která v případě eskalace do extrému může skončit až revolucí, povstáním a občanskou válkou. Nebo nárůstem kriminality, braní zákonu do vlastních rukou a jiné formy uzavírání se společnosti směrem k anarchismu, popřípadě k určité formě individuální nebo kolektivní rovnostářství.
 
Obecně se tedy vyplatí pochopit, co určuje, zda pandemie vede k větší sociální soudržnosti nebo k většímu sociálnímu konfliktu?
 
Dodržování opatření ovlivňuje aktivní spoluúčast
Dvěma základními faktory ovlivňující postoj společnosti k zaváděným protipandemickým opatřením, zkoumá tato část práce prostředí a aktivitu jednotlivců i skupin. Bylo touto studii vypozorováno, že existuje jistá významná korelace mezi kladným přijetím opatření, soudržnosti obyvatelstva a aktivním pomáháním. Hypotézu kterou zde předklám a vycházející z pozorování pandemie covid19, je tvrzení, že:
 
Tam, kde existuje menší názorová rozpolcenost, existuje i větší soudržnost. Tato soudržnost se projevuje aktivním poskytováním pomoci v lidské společnosti a komunitách. Menší názorová rozpolcenost se objevuje hlavně tam, kde existuje větší důvěra v zaváděná opatření.
 
I přestože, jsme stále uprostřed pandemie a ještě nemáme ten luxus dlouhodobé reflexe nebo komplexních údajů a mnohé argumenty se jeví více ilustrativní než definitivní. Přesto všechno stojí za to zvážit, zda můžeme pochopit, co se doposud stalo.
Existuje již mnoho sporů o vedení protipandemické reakci mezi obyvatelstvem a vládou v mnoha státech světa. Avšak není pochyb o tom, že tyto spory porostou v čase a dle závažnosti situace mohou také eskalovat. Nejspíše nebudu schopen uvést všechny spory, ale rozhodně lze zmínit: otálení a pomalá zavádění opatření, neopatrné a příliš rychlé rozvolňování. Dále složitost, nelogičnost či velmi časté aktualizace a úpravy opatření. Nesouhlas se zavřenými obchody, divadly, kiny, sportovními středisky, školami či omezenou zdravotní péčí, omezením počtu návštěvníků obchodů, otevíracích dob bank, pošty atd. Nesouhlas se vyhlášením nouzového stavu, některých legislativních uprav a mnoho dalšího.
 
Rétorika pospolitosti je však k ničemu a může být skutečně podkopávání, pokud ji neodpovídají praktiky, které nám umožňují se spojit. Bez toho budou slova vnímána pouze jako pokrytectví a poslouží pouze k podkopávání smyslu pro spravedlnost a důvěru v autoritu. Bez tohoto spojovacího mechanismu dochází k prohlubování důvěry v autoritu i v době pandemického zlepšení. Sice díky pandemickému zlepšení nejsou odpůrci toliko slyšet, avšak existují dál. Případné následné pandemické zhoršení, potom situaci dál eskaluje. V takovém okamžiku ať budou rozhodnutí jakákoliv, nepovedou ke smíru a vždy bude někdo nahlas nespokojený.
 
=== Politika zaváděných opatření ===
Zatímco uzavírací opatření jsou v různých částech světa podobná, důvody, pro které proti nim lidé protestují, jsou různé. Zatímco například na Slovinsku protestují především lidé levicového zaměření, tak ve v USA popisují účastníky protestů jako směs pravicových liberálů, aktivistů proti očkování a konspiračních teoretiků, včetně umělců a lidí, kteří přišli o práci v důsledku zaváděných opatření. Do plánování protestů jsou často zapojeny místní pravicové organizace nebo strany. Na Slovinsku jsou zmiňovány mix členů fakulty, až po aktivisty za sociální spravedlnost novináře a kulturní pracovníky. S tím, že pravděpodobně takovíto lidé s vazbou na média a kulturu mají dostatečnou pozici k vyjádření kritiky vládních opatření. Taktéž v ČR se na protestech projevuje společenský mix, ale s trochu jinou strukturou. Na organizování protestů se podílí především aktivisté hájící demokratické a polistopadové myšlenky. Při bližším zkoumání, ale mají velmi blízko k anarchismu.
 
V Polsku se také účastní mix různých skupin, ale organizování přebírají aktivisté LGBT proti jmenování Przemysława Czarneke ministrem školství a vědy. Aktivisté jej obviňují z homofobie, nenávisti, xenofobie, rasismu a pohrdání ženami. Zatímco v Německu sílí antisemitské nálady, kvůli pandemii nemoci covid-19, živnou půdou se staly demonstrace proti karanténním opatřením. Důvody a struktura protestů se různí, mají však mnoho společného.
 
Zatímco političtí lídři často tvrdí, že jejich reakce jsou založeny na nejlepších dostupných radách vědců a odborníků na veřejné zdraví, výzkumy v této oblasti naznačují, že země napodobují politiku svých sousedů, místo aby reagovaly na domácí podmínky. Politické a geografické úvahy hrají roli při určování toho, které země se navzájem napodobují.
 
Některá data naznačují, že nacionalismus, radikalizace či levicové politiky jsou na vzestupu. Mnoho autoritářských a hybridních autoritářských zemí zažilo nárůst nacionalistických nálad a nacionalisticky smýšlející vůdci se v mnohých zemí dostávají k moci. Zantelná zěmna se projevuje také u demokratických zemí, včetně Velké Británie a Spojené státy, ale také například v Indii, Filipíny, Japonsko, Jihoafrická republika a Turecko. I tam se začíná dařit zejména nacionalismu. Svůj podíl zvýšily také ve Švédsku, Francii, Německu, Rakousku a Nizozemsku.
 
Je však nutné rozlišovat rozdílné formy a úrovně nacionalismu. Banální nacionalismus pracuje na normalizaci národů a občany i cizince a je patrný po celý každodenní život, včetně vlajek, razítek, mapy a předmětů denní potřeby. Zatímco revoluční nacionalismu lze označit za “zhoubný nacionalismu”, který odmítá status qoo a snaží se znovu potvrdit vůli domnělého společenství nad politickým nebo kulturním prostorem.
 
Vzhledem k tomu, že nacionalisté upřednostňují členství ve svém vlastním národě a usilují o “rozdíl od jiných národů”, je tato myšlenka v různých zemích po celém světě částečně protichůdná. Také vytváří tlaky pro uzavírání společnosti vůči okolí (cizincům). Robert Mikecz (2019. The cornerstone of economic nationalism: National Self-image. Fudan Journal of the Humanities and Social Sciences) navíc tvrdí, že nacionalismus může být překvapivě všestranný v závislosti na tom, jak národ definuje svou národní identitu. Jinými slovy není nacionalismus jako nacionalismus a lze se na něj dívat mnoha úhly pohledu.
 
V Portugalsku sílí zejména aktivisté prosazující bydlení jako základní lidské právo a jako něco, co má významný vliv v oblasti veřejného zdraví. Se spuštěním vyjmečného stavu s povinným sociálním distancováním a omezením pohybu, a důsledkem odporu nad hospodářskými dopady těchto opatření se zintenzivnila diskuze o právu na bydlení. Ukázalo se, jak špatný přístup k právu na bydlení zhoršuje socioekonomickou nerovnost. Je také překážkou při dodržování opatření. Protože, kam se mají uchýlit lidé do izolace, kteří domov nemají.
 
V mnohých zemí lidé považují autoritářské vlády za neúčinné. V jiných zemích naopak volají spíše po autoritářství a pevné ruce. Demokratické společnosti se bojí ztráty svobody, jinde je voláno po tvrdosti a razantnosti opatření. V tomto smyslu bývá společnost do jisté míry názorově rozdělená.
 
Aktivisté po celém světě zaměřili svou energii na realizaci pěti rolí:
* Protesty
* Hájení práv pracovníků nebo demokratických principů
* Vzájemná pomoc a solidarita
* Sledování politiků
* Všeobecného vzdělávání
 
=== Názorová polarita ===
Někteří považují za svou morální povinnost, společensky se distancovat, aby tak chránili zranitelné spoluobčany před infekcí covid19. Jiní naopak nesouhlasí, protože jsoou přesvědčeni, že takové akce jsou nemorální a poškozují ekonomiku, což různými způsoby zvýší nezaměstnanost a spustí společenské šoky. Kromě toho budou jednotlivci zažívat dilemata mezi svou povinností dodržovat pravidla sociálního distancování a povinností poskytovat dostatečnou péči zranitelným osobám ve své komunitě. Tyto protichůdné moralizace mají vysoký potenciál pro vznik mezilidských konfliktů. Morální neshody jsou obzvláště bolestivou a nepřátelskou formou neshody. Pokud obě strany spektra cítí, že jejich zvláštní preference je morálně správný postup, druhou stranu vnímá odlišně jako špatnou stranu. Vnímaná morální motivace vede k chování, bez ohledu na konkrétní obsah morálních argumentů. Stačí k tomu, aby v jiných zemích vyvolala defenzivní postoj, což může vést jednotlivce k dvojímu chování a odchýlit se od ostatních, kteří se chovají jinak. Tímto způsobem stačí pouhý potenciál morální motivace k praxi, aby se dovolával vnímání úsudku a projevoval rozhořčení vůči těm, kteří se chovají jinak.
 
Normalizační procesy mohou být formovány z více zdrojů. Vládní komunikace funguje jako normalizované přesvědčování a přispívá k výkladu nových morálních norem ve společnosti.
 
Morální normy lze také kolektivně vyjednat neformálně v sociálních interakcích mezi jednotlivci a v rámci komunit.
 
Moralizace byla popsána jako dvousečný meč, který funguje jako silný motivátor změny chování, ale také vytváří defenzivu a mezilidské potíže.
 
== Závěr ==
2 020

editací