Účel základní školy/Úvaha/Esej o budoucnosti vzdělávání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 135:
=== Školy jako instituce vs. školy jako individuální vzdělávací služby ===
Škola jako instituce pravděpodobně nezanikne. Pozice učitele není tak snadno nahraditelná a vyučovat ve skupinkách (třídách) má také svůj smysl a význam. Vždy bude zapotřebí určité formy přítomnosti a dohledu učitele, a to i v případě, že bude výuka koncipována směrem k samostudiu, protože získání zpětné vazby bude vždy pro žáka hodnotné. Nicméně po pandemii pravděpodobně budou chybět finance na provoz škol, platy učitelů atd. Pandemie může také snížit počet aktivních učitelů, protože významná část učitelů jsou věkově starší. Přitom už před pandemií se nových učitelů hlásilo málo. Podobné s množstvím lidských zdrojů to je i ve zdravotnictví, kde už před pandemií chyběli doktoři a zdravotní sestry. Proto lze očekávat, že z tohoto důvodu bude růst tlak na vývoj nových technologií, které významně nahradí práci učitelů. Nejspíše bude růst tlak na efektivnější řízení a organizování výuky, a řešení se nejspíše bude hledat pomocí IT technologií. Učitelé a školy však pravděpodobně nezaniknou, podobně jako nezanikly knihy a knihovny, jak se s nástupem internetu a e-knih očekávalo.
Organizování a řízení výuky si bude žádat nejen nový software, ale také kvalitnější připojení internetu nebo AI. Situace nejspíše přinese prohlubování nerovností mezi žáky a studenty. Může se tedy teoreticky stát, že klasické školy se stanou symbolem chudých, kteří si nebudou moci dovolit jinou a vyspělejší formu výuky. V takovém případě se bude kvalitnější výuka zaměřovat na individuální formu, zatímco levná výuka na hromadnou formu. Kvůli špatnému financování, budou ve škole zůstávat především ti učitelé, kterých se to existenciálně nedotkne, ostatní budou mít tendenci přejít do privilegovanějších forem vzdělávání. Čímž by se sociální nůžky ještě více rozevíraly. Kvůli nedostatku učitelů, vzroste úloha školních asistentů a mohla by se začít utvářet kasta učitelů nižší úrovně (rekvalifikací, částečným pedagogickým vzděláním, nebo doděláváním pedagogickým vzděláním). Lákat se budou lidé z praxe a firem mající potenciál učit.
Mnohé školy už před pandemií trpěli slepotou vůči vlastním chybám a proto bude přizpůsobování se novým okolnostem bolestivější. I přesto, že se školy během pandemie přizpůsobili, tak ale očekávají že se jedná o dočasné řešení a po krizi budou očekávat, že se věci začnou vracet do normálu. Výhodu budou mít především ti ředitelé a učitelé, kteří se poučily, jejich očekávání budou střízlivější, a ti co budou sledovat vývoj nových technologií a držet krok se změnami. Každý z nás se setkáváme s měnícími se požadavky na náš pracovní výkon i kvalifikaci. Škola jako společenská instituce se také nevyhne tlaku reagovat pružně. Školství podléhá dynamickému charakteru a změnám a tyto změny jsou stále probíhající. Prozatím školy nejsou toliko pružné v reagování, ovšem jejich schopnost pružně reagovat se začíná zvyšovat.
Školství bude ovlivňovat z ekonomického hlediska především financování a efektivita využívání těchto prostředků a z charakteru společenských změn ji budou nejvíce ovlivňovat globalizace (zkracování vzdáleností), otevřenost a spolupráce. Ovlivňovat ji budou myšlenky genderu a rovnosti a to i přes prohlubování nerovností. Nerovnost bude tlačena především ekonomickými vlivy a rovnost bude tlačena především společenskou ideologií. Společenské vlivy budou tlačit na efektivitu školství a potřebnost školství a vláda se tomu bude populisticky přizpůsobovat, jen do té míry, kolik na to bude mít peněz a kolik si bude moci dovolit se zadlužit. Střídat se budou názory na to jak má škola fungovat. Jednu dobu bude vznikat tlak na škrtání učiva, snižování nároků, rušení státních maturit. Poté budou tyto myšlenky zpochybňovány, a bude vznikat talk na zvyšování přísnosti zkoušek, podpory státních maturit, minimalizovat volitelné předměty maturity na povinné atd. Nejžádanější vliv však budou mít finance, jejich stav bude ovlivňovat to, nakolik budou tyto ideje uváděny v život, a proto očekávám, že budou mít navrch ideje snižování náročnosti výuky před zvyšováním náročnosti výuky. Což se nejspíše bude projevovat mírným snižováním kvality vyučování. Proto očekávám, že jako důsledek budou vznikat odlišnější formy výuky, mající elitářský charakter.
V oblasti karierního růstu učitelů, spolu budou soutěžit dvě koncepce. První koncepce bude založená na definování různých pozic, které učitel může dosáhnout a druhá bude založená na odměňování délky odsloužené praxe.
Tradiční modely školství se stanou jasnými outsidery, už z výzkumu 2007, pro Orbis Scholae, poukazuje na rostoucí ochotu přijmout tržní model školství. Kdy zhruba pětina respondentů chápe jako ideální scénář právě tržní model školy. Favoritem se podle respondentů staly modely učící se školy a komunitní školy, pro bylo až 90% dotázaných.
Důsledkem možné hospodářské krize očekávám, že se ve školství začne více projevovat tržní model školy. Důsledkem špatného financování a růstem nespokojenosti až revolty daňových poplatníků s úrovní veřejného školství, se budou v takovém případě prosazovat tržní zásady konkurence, deregulace, manažerských přístupů a privatizace. Dojde k většímu prolínání ekonomických subjektů do veřejného školství. V takovém případě bude celková role centrálních orgánů spíše upadat a konkurence mezi poskytovateli vzdělávání bude mít tendenci potlačovat vzájemnou spolupráci. Ekonomické subjekty budou poskytovat školám služby nejen vzdělávací (poskytovat technologie, obsah, materiál atd.) k řízení a organizování výuky, jako jsou počítače, tablety, elektronická tabule, ale třeba i roboty a software, nejrůznější vybavení, učebnic a e-učebnic a dalších. Ale také nové a neobvyklé služby, jako například právní a jiné poradenství. Také nejspíše dojde ke zřizování a rozšiřování IT středisek ve školách (servery, databáze, weby) a provozovatelé budou poskytovat IT služby ve větším rozsahu. Firmy také boudou stále častěji dodávat i aktualizovaný výukový obsah.
Školy se stanou na těchto aktualizacích do jisté míry závislé, proto očekávám, že firmy budou do určité úrovně diktovat obsah učiva školám. Firmám ji zase bude diktovat společnost (rodiče) a firmy. V takovém případě bude model všeobecně ospravedlňován jako přirozený způsob, jak reagovat na neustále se měnící požadavky budoucího trhu. Budou však vznikat také tlaky odborníků, kteří spatří v modelu rizika a budou jí právem zpochybňovat. Na první pohled se bude sice zdát, že model umožňuje přirozeným způsobem zjistit a aktualizovat potřeby společnosti na vzdělání, ale protože tento model bude založený na obchodních aktivitách, bude existovat riziko zneužití pomocí loby, protože peníze budou hrát zásadní roly. Firmy které peníze mít budou, se pravděpodobně vědomy své síly, pokusí ovlivnit výuku ve svůj prospěch. Protože bude výuka zaměřená na obchodní model a finanční stránku, budou žáci a jejich rodiče či firmy vnímáni jako klienti, což bude dalším faktorem tlačící na zmenšování nároků učiva. Protože firmy dodávající obsah školám ani školy jako takové nebudou chtít přijít o své zákazníky, čemuž se bude výuka přizpůsobovat.
Společensky a politicky může proto situace vyvolávat nespokojenost až touhu po revoluci směrem od kapitalismu do anarchismu či komunismu či jakési formě utopistického rovnostářství.
== Závěr ==
| |||