Účel základní školy/Úvaha/Esej o budoucnosti vzdělávání: Porovnání verzí

{{info|kategorie=Účel základní školy}}

V současnosti (2020) prožíváme dobu zásadního obratu ve vzdělávání. Na jednu stranu již po nějakou dobu směřujeme k člověku jako myslící a učící se bytosti. Pracovní pozice, které využívají jen sílu rukou člověka, pomalounku zanikají, neboť na místo lidí se tlačí roboti, počítače a další stroje. Na druhou stranu momentálně zažíváme globální pandemii, která má zásadní vliv prakticky na každičký aspekt naších životů. Držíme se dál od sebe (sociální distancování), abychom co nejvíce zpomalili šíření nemoci covid19. Na jednu stranu se sice jako lidé zaměřujeme na vzdělávání a vnímáme se jako myslící bytosti. Na druhé straně však stále více lidí (ne jenom dětí) ztrácí motivaci se učit. Na jedné straně se zaměřujeme a pečujeme o naše lidství, investujeme do naších přátel a blízkých a chováme se společensky. Na druhé straně se už příliš nescházíme, a stále více se propojujeme na dálku pomocí technologií. Ačkoliv se snažíme být co nejvíce lidmi a hledáme odpovědi na otázky toho, co nás dělá lidmi, stále více a více se naše životy propojují s technologiemi. Technologie stále více a více nahrazují to, o čem jsme doposud mysleli, že je doménou člověka a stoj to nikdy umět nebude.

 

Vše se neustále mění (a to i když to ve své podstatě zůstává stejné) a proto je čas jednou ze základních složek lidského nazírání na skutečnost, což se promítá do prožívání člověka i do jeho vědomého řízení činností. Jen a pouze tehdy, pokud se mění poloha bodu, získáváme pocit pohybu a kontinuity času. To jak člověk prožívá čas, ale i jak je schopen vědomě a záměrně svůj čas rozvrhnout a plánovat, se stává významným psychickým aspektem a schopnosti člověka se seberegulovat a být plně autonomním. Právě proto, že život člověka probíhá v čase, se problematikou zabývali a zabývají filozofové, biologové, sociologové fyzikové, psychologové, prognostici, historici, ekonomové a mnozí další. Studium času a jeho vlivu na člověka či společenství patří mezi nejzákladnější a nejuniverzálnější a současné nejužitečnější téma ke studiu i pro praxi v životě.

 

Vztah člověka ke vzdělávání velice souvisí s vnímaným významem vlastní budoucnosti. Což dále souvisí s motivací; a vnímáním hodnot, které nám udávají směr. Pokud žák nevnímá pouze svou současnou situaci (svou přítomnost), ale má i jistá očekávání, touhy, přání sny o své budoucnosti, dokáže lépe regulovat své přítomné chování. Dává to člověku do ruky nástroje přemýšlet o budoucnosti a budoucnost plánovat. A toho nelze docílit bez informací o přítomnosti, ale ani bez vytyčení cílů; bez ani bez očekávání směru vývoje; nebo bez analýzy. Budoucnost se nedá plánovat bez pochopení toho, jak věci fungují. Protože právě tohle pochopení, umožňuje predikovat budoucí vývoj. Lidská mysl sice nedokáže pojmout všechny existující informace a vždy proto bude lidská mysl zahalena do jisté míry informační mlhou. Ovšem pouze ten, který dokáže tuto informační mlhu minimalizovat; pochopit a označit prázdná místa. Pouze ten dokáže predikovat budoucnost s větší přesností než ostatní. Jenomže ani to vždycky nestačí. Vidět budoucnost není totéž jako tuto budoucnost umět změnit.

 

Uchopení problematiky času je ve všech vědách velice složitým úkolem. Čas je totiž jedním z těch tajemných pojmů, o nichž sice dobře víme, co znamenají, a přesto si je nedovedeme dobře vysvětlit. I tato skutečnost je důvodem, proč do úvodu své eseje zařazuji pojednání o zkoumání času.

 

Filozofie času si klade velké množství otázek. Samotná filozofie času se nejspíše liší v tom, jak vnímáme minulost, přítomnost a budoucnost. Přítomnost sice můžeme zakusit a prožívat, ale minulost jsme už zakusili a spoléháme se proto na paměť, avšak lidská paměť není věčná ani dokonalá. Zatímco budoucnost ještě nenastala, a proto si ji pouze představujeme, avšak ve svých představách se můžeme mýlit. Jediné co tedy skutečně můžeme prožívat je přítomnost, avšak nikdy nevnímáme celou přítomnost a jsme omezeni tím kolik toho můžeme vnímat a co dokážeme vnímat, ale minulost a budoucnost nám pomáhá neztratit kontinuitu v čase. Žít přítomností je sice krásná Zenová myšlenka, a je na ní kus důležité pravdy. Jenomže pokud se tato myšlenka vnímá příliš povrchně, tak vede k životu plných nejistot, k životu takzvaně ze dne na den, odezdi ke zdi. Člověk se tím připravuje o možnost svou budoucnost plánovat a předcházet problémům. Tudíž povrchnost pochopení těchto principů nevede k cíli, protože takoví lidé žijí spíše v minulosti nebo v budoucnosti a neumí žít v přítomnosti. Nic naplat, všechno má své správné místo i čas.

 

 

'''Neměli bychom vylučovat jedno kvůli druhému. Všechno je užitečné, pokud se s tím zachází správně.'''

 

[[Kategorie:Účel základní školy]]