Účel základní školy/Úvaha/Esej o budoucnosti vzdělávání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka |
|||
Řádek 17:
== Výzkum časového faktoru v lidském životě žáků ==
Vztah člověka ke vzdělávání velice souvisí s vnímaným významem vlastní budoucnosti. Což dále souvisí s motivací; a vnímáním hodnot, které nám udávají směr. Pokud žák nevnímá pouze svou současnou situaci (svou přítomnost), ale má i jistá očekávání, touhy, přání sny o své budoucnosti, dokáže lépe regulovat své přítomné chování. Dává to člověku do ruky nástroje přemýšlet o budoucnosti a budoucnost plánovat. A toho nelze docílit bez informací o přítomnosti, ale ani bez vytyčení cílů; bez ani bez očekávání směru vývoje; nebo bez analýzy. Budoucnost se nedá plánovat bez pochopení toho, jak věci fungují. Protože právě tohle pochopení, umožňuje predikovat budoucí vývoj. Lidská mysl sice nedokáže pojmout všechny existující informace a vždy proto bude lidská mysl zahalena do jisté míry informační mlhou. Ovšem pouze ten, který dokáže tuto informační mlhu minimalizovat; pochopit a označit prázdná místa. Pouze ten dokáže predikovat budoucnost s větší přesností než ostatní. Jenomže ani to vždycky nestačí. Vidět budoucnost není totéž jako tuto budoucnost umět změnit.
V odborných kruzích i v radách veřejnosti se v posledních letech hovoří o určitých problémech ve vzdělávání, jako například klesající výkony českých žáků, nebo tlaky na učitelé a vzdělávání snížit nároky na žáky kvůli složité situaci během pandemie (2020). Přitom je to autoregulace vlastního chování, které může velmi ovlivňovat školní úspěšnost žáků a studentů. Že právě tohle vzdělávací systém neřeší, respektive nejspíše si toho je vědom, ale neumí s tím pracovat, odhalilo distanční vyučování během pandemie. Samozřejmě nouzové distanční vyučování toho odhalilo více, a dokonce se všechno neukázalo jako špatně. Avšak domnívám se, že školní úspěšnost a celkově vztah žáků a studentů ke vzdělávání, je významným způsobem ovlivněn interindividuálními kombinacemi jednotlivých aspektů všech uváděných jevů.
V rámci tématu časové orientace těžím zejména v kognitivně-motivačních a osobnostně-motivačním rovině. Při zkoumání úspěšného výkonu u žáků a vyhnutí se neúspěchů u žáků a v oblastí vůle, mě inspirovalo k prozkoumávání sebekontrolních a seberegulačních mechanizmů pro vzdělávání.
Podle výzkumu Pavelkové z roku 1990 a 2002 se opakovaně potvrzuje předpoklad, že kvalita srovnávání se s budoucností a způsobilost jedince svou budoucnost plánovat nezáleží pouze na vnějších výzvách, nárocích a příležitostech, které jsou před jedince kladeny. Přitom jsou limitována rozvinutím vnitřní dispozic umožňujících jedincům aktivně se vyrovnávat s budoucností.
Řádek 27 ⟶ 33:
Výsledky mnohých výzkumu proto opakovaně naznačují, že žáci kteří této motivace dosáhnou, získají velice významnou základnu i pro budoucí vzdělávání i pro praktický život. Velmi mě proto zaujalo, že do popředí vystupuje především instrumentální forma motivace, nežli třeba motivace založená na kultivaci ducha a mysli. Zároveň je třeba si uvědomit, že každý druh motivace v sobě určitou instrumentalitu obsahuje. I kultivace ducha a mysli může být vnímáno jako užitečné a praktické jeli jeho smysl a podstata správně pochopena. Jde však o příliš hluboké, abstraktní až filozofické téma, ke kterému se obvykle žák bez získání vhodného vhledu ani nedotkne. Bude jej vnímat neužitečně a neprakticky a bez jistého porozumění nepochopí, jak mu taková vědomost či dovednost přinese úspěch či štěstí.
Instrumentalní motivace je založena především na hledání úspěchu či štěstí. Učíme se věci, abychom něco měli, byli schopni získat a nestrádali. Toužíme mít určité školy a tituly, abychom získali lepší práci. Učíme se, abychom žili a přežili. Což je jistě ve své podstatě správně. Avšak povrchnost naší motivace nás často redukuje do účelových a vypočítaných rozhodnutí, kde zisk vytlačuje ostatní hodnoty. Žáci ochuzeni o hlubokou motivaci se zaměřují více na známky, tituly, lepší práci, a činí tím účelová rozhodnutí, která nejsou komplexní
'''Tvrdím, že bez hluboké motivace, vychováváme spíše nešťastné a zmatené sobce''', kteří věří, že pouze díky úspěchu dosáhnou štěstí. Nevěřím totiž, že tohle je správná cesta. Protože člověk nemá nikdy dost, a bude vždy něco potřebovat. Už jenom proto že nelze dosáhnout všeho, mu bude vždy něco scházet.
Potřeby se projevují pocitem vnitřního nedostatku nebo přebytku. Mohou být vrozené nebo získané během života. Když je probuzena potřeba, vzniká důvod (motiv), jenž nutí člověka jednat. Motivace k učení je ovlivněna kognitivní schopnosti, vhledu, pochopení, nalezení smyslu, jak už naznačil výše. Přitom potřeby člověka neexistují izolovaně, ale ve složitých vzájemných vztazích. Jsou hierarchicky uspořádány, dle individuálních preferencí člověka.
Lze odhadovat, že skoro dvě třetiny povolání v příštích dvanácti letech projdou výraznou proměnou. Podle studie McKinsey ,možná až 30% profesí převezmou automaty nebo umělá inteligence. Tato pracovní místa sice nezmizí, ale budou vyžadovat odlišné dovednosti než dnes. Předpokládá se, že zaměstnavatelé budou hledat lidi s kreativními, technologickými a rozhodovacími schopnostmi. Od absolventů škol budou požadovat především schopnost rychle se přizpůsobit měnícím se podmínkám či kriticky myslet. Tyto skutečnosti mohou zásadně ovlivnit motivaci a chování žáků. Z nových potřeb vyvstanou nové motivace.
Často se poslední dobou hovoří o tom, že budoucnost školství je nejasná. Příčinou však není pouze probíhající pandemie (2020). Protože není jasné, jak bude za deset, dvanáct let vypadat český trh práce. Už delší dobou je patrné, že trh práce je výrazně nerovnoměrný. Podle výzkumu Evropského centra pro rozvoj vzdělávání budou budoucí profese vyžadovat vyšší kvalifikaci. Lidé se střední kvalifikací budou spíše ztrácet. Proto se zdá logické, že budoucí vzdělávací systém bude kombinovat vědecký a humanitní přístup. Takový přístup umožní absolventům získat jak profesní zázemí, tak široký interdisciplinární pohled. Vzdělávání možná míří k větší komplexitě a větší propojenosti jednotlivých vědomostí a dovedností. Snad tedy míříme k větší integritě.
V takovém případě, zapadá do vzdělávacích potřeb především matematika. Která rozvíjí logické a invenční myšlení. Učí dívat se na problémy z různých úhlů pohledu a hledat kreativně jejich řešení. Existuje předpoklad, že pokud budou všichni studenti končit střední školu s dostatečnými znalostmi matematiky, snadněji dosáhnou na vyšší kvalifikaci.
Všechno na světě i v životě se odehrává v čase. Přitom čas je v různých podobách zkoumán v mnoha vědeckých disciplínách. Zejména ve společenských vědách představuje důležité a mnohovýznamové téma. Přitažlivé na zkoumání času je právě ta skutečnost, že člověk má možnost pracovat v jednom okamžiku právě se všemi těmito dimenzemi času. Protože naše jednání ovlivňuje nejen přítomnost, ale také naše minulost i naše schopnost nahlédnout do budoucnosti.
Zatímco psychologie se věnuje zejména způsobu zacházení člověka s časem a tomu, jak nazírá na skutečnost prostřednictvím specifického pojetí individuálního jednotlivce a jak ovlivňuje jeho život. Tak ekonomie se věnuje především predikcí budoucností za účelem nalezení vhodných rozhodnutí vedoucí k vyššímu zisku. Protože na téma času může být pohlíženo v rámci psychologie mnoha způsoby a čas může být zkoumán a teoretizován nejen v rámci paradigmatu, může proto zahrnovat různé úhly pohledu. Což se může částečně někomu kdo bude číst tuto esej jevit jako skákání mezi tématy. Bohužel v vzhledem širokostí tématu se tomuto nelze nijak zásadně vyhnout.
Uchopení problematiky času je ve všech vědách velice složitým úkolem. Čas je totiž jedním z těch tajemných pojmů, o nichž sice dobře víme, co znamenají, a přesto si je nedovedeme dobře vysvětlit. I tato skutečnost je důvodem, proč do úvodu své eseje zařazuji pojednání o zkoumání času.
== Myšlenkové rámce pro zkoumání času ==
= Hlavní část eseje =
| |||