Krizové řízení pandemie/2.Kapitola - Krizová komunikace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 268:
Pokud se směr myšlení nezmění ani po covid19 2020 (avšak naivně předpokládám, že firmy se alespoň částečně poučí ze svých chyb), tak i u příští pandemie či rozsáhlejší epidemie či jiné katastrový, zůstane většina firem nepřipravených na novou krizi. Příprava totiž vyžaduje dovednosti, vložení energie a určitého úsilí a tedy i nějaké náklady. Je těžké se připravit na krizi kterou si neumíme představit, že přijde. Proto pokud budou přeci jen firmy více investovat do krizové připravenosti, nejspíše tak často budou činit na základě zkušeností pandemie covid19 2020. '''Pokud však přijde něco jiného, budou znovu všichni zaskočeni.'''
Krizová komunikace se jako nová řídící funkce nebo disciplína objevila již na začátku 80. let. Září 1982 v Chicagu (USA) je obecně považováno za začátek moderní doby pro oblast krizového řízení a krizové komunikace. Ačkoliv společnost neměla v té době svou formální globální krizi, do krize se občas dostávali některé firmy. Firma Johnson a Johnson tehdy zvládli tíživou ekonomickou situaci natolik dobře, že se tato metodika stala standardem. V jiných částech světa, například ve skandinávských zemích, se řešení krizí a krizové komunikace objevily teprve nedávno. Například v Dánsku to bylo až v polovině 90. let, kdy se začaly používat pojmy krizové řízení, krizový plán, tým krizového řízení a staly se součástí nového krizového slovníku různých organizací (především firem) a jejich zúčastněnými stranami (zejména obchodní novináři). Současně s tím, jak se tento obor a krizová komunikace institucionalizovaly jako nová organizační praxe, byla tato disciplína podrobena vědeckému výzkumu.
Tehdy v oblasti strategické vztahy s veřejností nebo podnikové komunikace, krizový management a krizová komunikace se proměnily v nový akademický studijní obor, který se velmi osvědčil v dynamicky se měnících ekonomicky turbulentních letech. Přestože lze krizovou komunikaci považovat za velmi mladou akademickou disciplínu, lze již identifikovat konkrétní výzkumné tradice v terénu. Například se krizoví manažeři učí, být schopni co nejrychleji odpovědět na otázku: Co je třeba udělat? Protože je naprosto zásadní, neztrácet čas a co nejrychleji se zorientovat ve vzniklé situaci. Dále jsou krizoví manažeři vyzíváni k vyjádření soucit s obětmi krize. Protože k zachování si respektu a důvěry je zapotřebí projevit lidskost a soucit.
Většina odborné literaturu na téma krizové řízení a krizové komunikace vycházela původně proto z praxe, nikoliv z teoretického rámce. K tomu došlo až později, když se určitá metodologie dostatečně usadila jako životaschopná a obor dosáhl určité vědomostní a dovednostní šíře. Jádro této literaturu tvoří tedy praktické seznamy a vytváří jej odborníci, kteří mají zkušenosti z praxe přímo s řešením krizí, nebo působili v poradenství krizového řízení a konzultací. Přitom krizová komunikace je v odborné literatuře zaměřená především v podobě případových studií, podobně jako tomu je u mnoha dalších oborech založených na rétorice a mluvě. Popřípadě jsou založené na experimentálním testováním zkoumaných hypotéz. Případové studie a experimenty se obvykle provádí v rámci výzkumu v nějaké firmě.
== Epidemiolog koordinátor ==
| |||