Krizové řízení pandemie/Biologická Kryptografie/Genetický kód SARS-COV-2: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 275:
Vývoj těchto metod umožnily nové poznatky v imunologii a molekulární biologie, zejména pokroky při zkoumání DNA a RNA. Tradiční vakcíny '''navozovali imunitu proti infekčnímu onemocnění tvorbou protilátek'''. Ovšem genové vakcíny mají za úkol '''vyvolat cytotoxickou buněčnou a protilátkovou imunitní odpověď'''.
Díky tomu se mohou vyvíjet vakcíny nejen proti infekčním onemocněním, ale také proti nádorům, alergiím a autoimunitním chorobám. Díky tomu představují nejnadějnější a nejzásadnější technologii tvorby vakcíny současnosti. Neboť na imunitní odpovědi se podílí jak buňky tak protilátky.
U některých infekcí je možné účinnost očkovací látky podpořit navozením určité hladiny protilátek v krevním oběhu očkovaného. Tedy představuje komplexní systém.
Každá novinka však vyvolává také obavy. Lidé se přeci jen bojí více toho neznámého a toho co ještě neví, než toho co už ví. Lépe se připravuje na to co je známo, než na to co není známo. Proto také lidé mají tendenci se připravovat na staré války a nejsou příliš obratní v tom se připravovat na nové války. K nejčastějším dotazům proto patří: Nemohou protilátky z DNA-vakcíny vyvolat autoimunitní nemoc nebo reakci podobnou cytokinové bouři? Nepovede dlouhá imunostimulace po podání vakcíny k chronickým zánětům či a k autoimunitní reakci? Nedojde k integraci DNA-vakcíny s DNA očkovaného a tím ke vzniku onkogenů nebo k potlačení represorů?
Jistou naději skrytý skutečnost, že takto ovlivňujeme svou imunitu neustále i bez vakcíny. Většině lidí koluje v těle DNA bakterií a virů, často dokonce exponovaná v jídle a to neustále. Zatím nevíme přesně jak dlouho cizí DNA v organismu přetrvává nebo za jakých okolností se stává součástí genomu člověka. Neboť genom člověka prokazatelně obsahuje i velmi mnoho sekvencí virů, kterými se lidstvo ve své historii setkalo.
Studie zabývající se bezpečností cizí DNA však prokázaly, že tím nedochází k poškozování organismu. Avšak dosud chybí detailní studie, které by se touto integrací místní a cizí DNA z vakcíny zabývaly. Někteří odborníci soudí, že aplikace DNA-vakcíny není pro organismus optimální. Prosazují se metody umožňující přímý styk DNA s dendritickými buňkami v kůži a sliznici. Nelze však pochybovat o tom, že DNA-technologie bude v budoucnu jednou z hlavních metod přípravy nových vakcín.
== Závěr ==
| |||