Urgesal/Koncovky slov a flexní jazyky: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Kenjiro995 (diskuse | příspěvky)
Nová stránka - pracuje se
 
Kenjiro995 (diskuse | příspěvky)
Úvod
Řádek 1:
{{pracuje se}}
{{info|kategorie=Urgesal}}
Stránka je ''výzkumnou úvahou'' a je součástí projektu Urgesal. Úvahy tak dávají výpověď o tom co se děje za pozadím projektu, do jisté míry jej dokumentuje, a může být návodem či inspirací těm kteří umělý jazyk vytvářejí.
== Úvod ==
Tato úvaha se zabývá využitím koncovek v ohebných (flexních) jazycích. Cílem práce, je vytvoření systému skloňování pro jazyk Urgesal a tím aktualizaci jazyka Urgesal z aglutinačních do flexních umělých jazyků. Což znamená, že stránka bude obsahovat nové informace o jazyku Urgesal, které se nemusí nějakou dobu shodovat s již oficiální existující gramatikou, neboť se tato stránka zabývá vývojem nové gramatiky. Jakmile budou některé části nové gramatiky hotové, budou postupně přepisovány do podoby oficiální existující gramatiky Urgesal. Protože mluvnické pády ( zde: [[Urgesal/Mluvnické pády]] zhruba mezi 6 až 8 mluvnickými pády) nejsou ještě zcela dokončené, bude tato práce pro své potřeby předpokládat existenci 10 pádů. Přičemž již existující nástin, bude sloužit jako výchozí bod pro získání přibližné představy jak pády v jazyku Urgesal vypadají.
 
V této práci také zkouším nový vyvíjený formát citací a ztrojování, který vychází z vypisování celých citací (úryvků), aby tak bylo jasné, z jakého textu skutečně vycházím. Čímž se reference stává jakýmsi zásobníkem citací a myšlenek. Citace v uvozovkách jsou přesné citace a citace bez uvozovek jsou parafrázované citace.
== Koncovky slov a flexní jazyky ==
=== Koncovky ===
Koncovka je flexivní sufix na konci slova, který se mění při skloňování nebo časování.<sup>[1.1]</sup> Lze jimi také rozlišit některé slovní druhy.<sup>[2.1]</sup> Z čehož vyplívá, že koncovka v sobě sdružuje několik gramatických funkcí najednou. Čímž se zásadně liší od aglutinačních sufixů, které vyjadřují vždy jen jednu gramatickou funkci.
=== Koncovky v Českém jazyce ===
== Závěr ==
== Poznámky ==
<references group="pozn." />
== Reference ==
# '''WIKIPEDIE, Koncovka (mluvnice), https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncovka_(mluvnice)'''
<references />
## ''„Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění. Na rozdíl od předpony nebo přípony nevytváří nové slovo, ale vytváří různé tvary téhož slova. C některých tvarech může koncovka chybět (tzv. nulová koncovka). Koncovka je též často považována za součást přípony (např.. Běžná přípona přídavných jmen -ný se pomocí koncovek při skloňování mění podle pádu, čísla i rodu).“''
## ''„V češtině (a v ostatních flexivních jazycích) se jedinou koncovkou vyjadřuje několik kategorií: např. ve slovoformě dom-ech vyjadřuje koncovka -ech množné číslo a šestý pád. Naproti tomu třeba v aglutinační maďarštině má jedna každá kategorie svojí vlastní koncovku (čímž dochází k hromadění koncovek za sebe).“''
## ''„Na základě koncovek (a kmenotvorných přípon je v češtině založena klasifikace slovesných a jmenných tříd a vzorů – na rozdíl třeba u klasifikace na základě zakončení kmene ve staroslověnštině.“''
## ''„Při kombinaci 14 jmenných vzorů a 14 pádů je teoreticky možných 196 možných koncovek, ve skutečnosti však je koncovek pouze 24 (a, e, ě, i, o, u, y, ou, é, í, ů, ech, ách, ích, em, ám, ím, ům, mi, ami, emi, ími, ovi, ové). Je tedy jasné, že je v češtině velká pádová homonymie. Nicméně zatížení koncovek je různé, např. koncovka -e (resp. -ě) označuje 40 pádů, a naopak např. koncovka -ími pouze jeden (staveními).''
# '''SGALL, Petr. Jazyk, mluvení, psaní. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1903-3.'''
## ''„České koncovky, podobně jako koncovky jiných jazyků, rozlišují v mnoha případech mimo jiné i slovní druh (např. o koncovkách slovních tvarů "dobro" a "dobré" nelze jistě tvrdit, že jsou synonymní, že odpovídají téže gramatické formě).''
# '''ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ (Intenretová jazyková příručka), Morfematika, https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778#nadpis13'''
## ''„Finální tvarotvorné přípony neboli koncovky jsou morf(ém)y, které se vyskytují na konci slova jako jeho poslední morf(ém). Po finální tvarotvorné příponě neboli koncovce se v rámci slova nebo slovního tvaru (na jeho tzv. absolutním konci) může vyskytnou už jedině postfix.“''
## ''Rozlišujeme koncovky: tvarotvorné přípony finální – osobní koncovky, tvarotvorné přípony finální – rodové koncovky, tvarotvorné přípony finální – infinitivní koncovky, tvarotvorné přípony finální – pádové koncovky.''
## ''„Osobní koncovky se vyskytují u slovesných tvarů pro činný rod oznamovacího způsobu přítomného času. U nedokonavých sloves mají tyto tvary význam přítomného času, u dokonavých sloves však význam času budoucího (srov. nes‑0‑u, nes‑e‑š, nes‑e‑0, nes‑e‑me, nes‑e‑te, nes‑0‑ou; děl‑á‑m, děl‑á‑š, děl‑á‑0, děl‑á‑me, děl‑á‑te, děl‑aj‑í; pros‑í‑m, pros‑í‑š, pros‑í‑0, pros‑í‑me, pros‑í‑te, pros‑0‑í). Dále se vyskytují ve tvarech pro rozkazovací způsob (srov. tisk‑n‑i‑0, tisk‑n‑ě‑me, tisk‑n‑ě‑te; děl‑ej‑0‑0, děl‑ej‑0‑me, děl‑ej‑0‑te).“''
## ''„Rodové koncovky se vyskytují ve tvarech příčestí činného a trpného (srov. děl a l 0, děl a l a, děl a l o, kup-ova l i, kup-ova l y, kup-ova l a; děl á n 0, děl á n a, děl á n o, kup-ová n i, ku-po-ová n y, kup-ová n a) a u obou přechodníků –⁠ přítomného a minulého (srov. ber 0 0 a, ber 0 ouc 0, ber 0 ouc e, nes 0 0 a, nes 0 ouc 0, nes 0 ouc e, tisk n 0 a, tisk n ouc 0, tisk n ouc e, děl aj 0 e, děl aj íc 0, děl aj íc e, kup-uj 0 e, kup-uj íc 0, kup-uj íc e; u děl a v 0, u děl a vš i, u děl a vš e, po-pros i v 0, po-pros i vš i, po-pros i vš e, při nes 0 0 0, při nes 0 š i, při nes 0 š e).“''
## ''„Morfém pro infinitivní koncovku může být v češtině realizován dvěma způsoby –⁠ pomocí morfu t (zastarale též ti; srov. děl a t, pros i t, tisk-nou t × vid ě ti) nebo i (srov. péc 0 i, moc 0 i atp.).“''
## ''„Vyskytují se na konci všech výrazů, které patří ke slovním druhům, jež se skloňují. Najdeme je tedy u podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek (srov. např. pán‑0, muž‑i, sluh‑ovi, soud‑c‑ům, stroj‑em, hrad‑y, žen‑a, žen‑0, žen‑ami, růž‑í, kost‑mi, moř‑ích; mlad‑ý, star‑ého, mal‑ému, dlouh‑ých, rov‑n‑ými atp., jar‑n‑í, jar‑n‑ího, jar‑n‑ími atp., otc‑ův‑0, otc-ov‑a, tet-in‑ými, tet-in‑ě).“''
## ''„Postfix je specifickým druhem slovotvorné přípony, která se klade na samotný, tzv. absolutní konec slova, tj. ještě za jeho poslední morf(ém) –⁠ koncovku. Někdy se postfixy také označují jako slovotvorné částice. Při skloňování nebo časování daného slova zůstává postfix na jeho absolutním konci v nezměněné podobě, zatímco slovo se pomocí obměny koncovek ohýbá (srov. t‑o‑ho‑hle, t‑o‑mu‑hle; věř‑í‑m‑ť, věř‑í‑me‑ť, věř‑í‑te‑ť atp.). Jde např. o morfy: ‑si (c‑o‑si, jak‑ý‑si), ‑ž (c‑o‑ž, po‑jď‑0‑me‑ž), ‑ť (věř‑í‑m‑ť, slyš‑í‑m‑ť), ‑koli(v) (c‑o‑koli(v), č‑e‑mu‑koli(v)), ‑hle (t‑en‑hle, t‑o‑ho‑hle), ‑to (t‑a‑to, t‑é‑to, t‑ím‑to).“''
== Doporučená Literatura ==