a) Ukrývání editovat
Byl jsem v nějakém příběhu na straně dobra spolu s dalšími dvěma lidmi. Připomínalo to nějakou hru či misi. Byl jsem ohrožen na životě a musel se schovávat, protože kdyby mě uviděl někdo ze zlých lidí, kteří byli tři a chodili spolu, tak by to znamenalo mou smrt. Ti dva hodní mi radili a snažili se mi pomoci. Oni se před těmi zlými lidmi schovávat nemuseli, mohli se s nima i bavit, ale já jsem nesměl být spatřen. Nebylo moc kam se schovat. Byl jsem v nebezpečné zóně, a mohl jsem být kdykoli odhalen. Když procházeli kolem, snad jen zázrakem mě neodhalili. Rozhodl jsem se to už víckrát neriskovat a vzdálit se někam dál od místa, kudy chodili. Poodešel jsem dost daleko, kde jsem je mohl zdálky, schován za stromem, pozorovat. Cítil jsem se v bezpečí. Za mnou byl nějaký dům a okolo chodili lidi, kteří byli hodní.
b) Násilný incident editovat
Šel jsem s mámou na zastávku. Viděla, že táta jde za náma v závěsu, tak mu šla zpět naproti. Já jsem se rozhodl odpojit a jet sám, taky abych dorazil včas. Stál jsem na zastávce tramvaje směrem od centra a nějaký bezdomovec tam mrskal papírem do vzduchu a předváděl se. Upozornil jsem ho, že to nějak přehání, a on na to, že je dneska svátek, že může a vzal mi ještě z toho svátečního důvodu dva plátky z mého balíku sýra, který jsem držel v ruce. V tu chvíli tam přišli dva kluci ve věku asi 12 let a začli se opičit po tom bezdomovci a dělat podobné výtržnosti. Odtrhovali nějaké papírky s provokativními hesly z bloku. Byli dotěrní a otravní. Ztratil jsem nervy. Začal jsem se s tím jedním klukem prát a vědomě jsem využil své silové převahy, abych se zbavil jeho dotěrné aktivity. Nakonec jsem ho spoutal nějakou látkou a odhodil ho asi 20 metrů do dáli na trávník. O chvíli později přišla jeho matka a začala mě zpovídat a obviňovat mě. Cítil jsem se hrozně. Bylo to nepříjemné. Uvědomil jsem si, že jsem provedl něco hrozného. Vyvolala ve mně obrovské výčitky. Vysvětloval jsem jí svůj zkrat a snažil se ho nějak omluvit. Mluvil jsem o svojí problémové rodině, momentálním vzteku. Ona vypadala, že to chápe. Ptala se, jak to odčiním. Řekl jsem, že mu nějak pomůžu, i když se mi do toho nechtělo. Ten kluk byl totiž postižený, proto se choval tak, jak se choval. Odvětila, že pomoct mu nemůžu. Chtěl jsem si to s ní nějak vyříkat, omluvit se jí. Tak nějak jsem se bál trestní odpovědnosti a co na to řeknou rodiče a ostatní lidi. Bál jsem se, že mě odsoudí. Ona řekla, ano sejdeme se, ale až v září, což mohlo být za jeden a půl měsíce. Měli jsme se podle ní setkat někde na Šumavě na pobytu. Dala mi na sebe telefonní číslo. Představa odpovědnosti a závazku to nebyla pěkná. Věděl jsem, že mě rodiče odsoudí za to, co jsem provedl. Šel jsem domů. Chtěl jsem se opít, ulevit si od té tíže viny. Do bytu najednou vchodovými dveřmi vešel kamarád H a donesl nějaký fotbalový míč. Asi si udělal klíče, když se dostal dovnitř, v tuhle chvíli jsem to neřešil. Zeptal jsem se ho jestli by se mnou nešel na pivo. Ne, dneska dělám, zněla odpověď. Ani náhodou. To mě rozhodilo. Zrovna teď jsem ho tolik potřeboval. Opíjet se sám se mi nechtělo, Vzal jsem si tedy něco na uklidnění. Po probuzení se mi fakt ulevilo, že to byl sen. Chvíli jsem si tím nebyl jist.