Zpět na základní škole
editovatMusel jsem absolvovat pár hodin výuky na základní škole, již v tomto dospělém věku. Dostali jsme do dvojic sadu různých předmětů a naším úkolem bylo poskládat skládanku z vykrajovacých formiček na cukroví. Do jedné velké formy ve tvaru trojúhelníku jsme měli vtěsnat 9 formiček ve tvaru hlav různých živočichů tak, aby to všechno zapadalo. Problém byl, že sady byly nekompletní a zpřeházené. O to těžší bylo splnit daný úkol. Taky nám nějak chyběla karta s nějakou blonďatou hlavou, tak nám ji paní učitelka půjčila z jiné sady. Byly to trochu nervy, moc nám to nešlo. Na konci hodiny se nějaký kluk z nižší třídy, co tam přišel, začal na nás osopovat, na mě a na kamaráda, že jsme mu sebrali tu kartu. Mně o tu kartu vůbec nešlo a použil jsem ji pouze ke splnění školní povinnosti, z důvodu, že jsme dostali nekompletní sadu. On nám to dával za vinu, tak jsem se naštval a zeptal jsem se ho v afektu: "Je to tvoje soukromé vlastnictví, tahle sada? Ne... Tak jdi do prdele." Byl konec výuky, všichni z naší třídy odešli a já jsem se nějak nemohl spakovat. Trvalo mi to, ve škole jsme totiž byli pouze na jeden den a já měl strach, že si tu něco zapomenu. Při odchodu jsem potkal nějaké žáky z vyšších tříd. Povídali si i o mně a já z toho vyrozuměl, že jsem ve škole jakýsi vzor, že jsem tam všeobecně známý a že si mě tu váží.