Výlet s kamarádem H.
editovatJeli jsme s H. autobusem či nějakým podobným dopravním prostředkem. Seděli jsme vzadu, bylo tam dost prostoru a H mi ukazoval pohledy různých měst, kde všude byl. Jednalo se o města v realitě podle názvu patrně neexistující. Byla to ovšem především města ze severu Čech. Jeden pohled města mě zaujal, a tak jsem se na něj ptal. H. ale říkal, že zrovna v tomhle městě nikdy nedbyl a taky tam nikdy nepojede. Jeho umíněnost mě naštvala. Tak nějak jsme se vzájemně rozladili, což pak při procházce vyvrcholilo tím, že jsem se mu při hledání WC ztratil a pochopil, že náš společný výlet tímto končí a zpátky pojedu sám. Měl jsem peníze na cestu zpátky, tak už jsem H. ani nehledal a smířil se s návratem domů na vlastní pěst. Hlídal jsem si tedy peníze, nesměl jsem je ztratit, H. bych už nenašel. O něco níž v ulici z kopečka, která vedla zpět k nádraží, odkud jsme předtím přišli, byla prostorná hospoda, jídelna. Pochopil jsem, ucítil jsem, že mě chtějí okrást. Pokladní, jakožto vedoucí, a dva jeho kumpáni, kteří měli spolu s ním zmást a odvést moji pozornost a oloupit mě. Pokladní mi místo jedné padesátikoruny vrátil dvě, což byla ona finta k zmatení pozornosti a vytvoření příležitosti k okradení. Nedal jsem se zmást, shrábnul jsem obě a peníze dal na bezpečné místo do kapsy. Pokladní byl evidentně naštvanej, že přišel o padesátikorunu, ale nic neříkal. Vydal jsem se směrem dolů z kopce, do zatáčky, k nádraží, ulicí lemovanou domy s obchody.