Cyklistka
editovatJela jsem někam na kole po místní cestě. Najednou zprava z vedlejší vylítlo auto. Ten chlap mě asi neviděl, hrozně se lekl, nestíhal brzdit. Nesrazil mě, ale sám najel na protější chodník, vyvrátil patník, pochroumal si auto. Vylezl ven, šíleně nadával a běžel ke mě. Bylo mi jasné, že mi chce ublížit, vzala jsem kolo do náruče a utíkala pryč. Až k řece, dál to nešlo. Začala jsem šplhat po nějaké skále a oblých kamenech, kolo zavěšené na předloktí. Došplhala jsem do místa odkud nebylo cesty dál, rozhodovala sem se jestli se ještě zvládnu udržet, ruce mi klouzaly. Nakonec jsem visela i s kolem na jednom hladkém převisu nad vodou, nohy ve vzduchu...