Sny/Databáze/Kychot/O snech

< Sny‎ | Databáze‎ | Kychot

Sny: Databáze/Kychot/O snech

Jako malé dítě mě sny hodně moc trápily, a to až tak, že jsem se kvůli nim bál jít večer do postýlky a usnout. Říkal jsem jim "zlé sny". Máma kvůli tomu se mnou chodila k lékaři, dostal jsem diagnózu "pavor nocturnus", noční děs. Máma to řešila také tak, že jsem na noc dostal Hysteps[1], abych dobře spal. U postýlky jsme měl také zvoneček k sousedovi, na který jsem mohl zazvonit, když jsem se děsem v noci probudil a máma byla na návštěvě u souseda. Už když jsem ležel v posteli, větve stromů vrhaly na zeď pokoje, kde jsem spal, své stíny a mně to připomínalo mozek, kterého jsem se bál.

Častým námětem snů bylo to, že jsem někam šel, většinou nějakou temnou chodbou, a tušil jsem nebezpečí, že tam na mě něco číhá. Všichni mí známí byli venku, na světle. Když jsem jim to říkal, tak mě chlácholili, že se bojím zbytečně, a nebrali mě vůbec vážně (v tom snu). A já věděl, že dříve nebo později to na mě odněkuď vyskočí. Byla to nějaká velká hrozná příšera, která na mě skočila a tlačila mě k zemi, takže jsem se nemohl ani pohnout, ani dýchat, drtila mě svou vahou. Nejhorší bylo, když mně ještě navíc začala mačkat moje pohlavní orgány, to bylo úplně nejstrašnější, a cílil jsem hlavně svoji bezmocnost, že se z toho nemohu vymanit.

Hodně se mi zdálo o bytě, ve kterém bydlíme, o domě, často jsem běhal po schodech a nemohl najít východ ven, nebo jsem z pokojů vycházel do jiných, divných míst. To už nebylo tak moc strašidelné, ale někdy i v tom bylo úzkosti dost.

Další oblíbené téma bylo, že mě někdo pronásleduje, já utíkám domů, do bezpečí. Máma se asi také hodně bála, protože dveře našeho bytu byly osazeny asi třemi zámky a ještě závlačkou. Já v tom snu vběhl dobnitř, všechny zámky pozamikal, zajistil závlačku, aby se na mě nikdo nedostal, a najednou nějaká tajemná síla zapůsobí, že všechny zámky se otevřou a pronásledovatel volně vchází dovnitř. Většinou jsem se asi probudil. Pamatuji, že takové sny se mi zdávaly ještě v době, kdy jsem chodil na střední školu, protože jsme se o nich bavili se spolužáky a zjistil jsem, že nejsem sám, koho podobné téma pronásleduje.

A další "všeobecně známé" téma byl výtah, kupodivu nebylo ani tolik časté, že bych v něm padal, i když občas ano. Ale zcela typický sen byl, jak jsem ve výtahu, on jede stále nahoru, ale v posledním patře nevypne vypínač a motory neustále táhnou lana vzhůru, i když budka dojela až ke stromu. V celém těle cítím to děsné napětí tech lan, jak motor šílenou silou táhne, i když už to dál nejde, lana se stále napínají a napínají, až už to nelze dál vydržet a lana praskají a ... Tohle téma se mi opakovalo snad ještě do čtyřicátých let mého života.

A snad někdy kolem padesátky najednou pohoda. Sny mě už neděsí, naopak se na ně těším. Ale většinou si z nich ráno mnoho nepamatuji. Nejvíc mě na nich trápí, že v nich mám většinou dost chaos, že v tom nevidím nějakou logiku, nějaký směr, že to je celé rozkouskované a roztrhané. Raději bych se těšil na nějaké hezké představení. Ale vlastních snů se už nebojím.

Vzpomínám, že někdy v 70-tých letech jsem chodil do Sanatoria Palata na pořad pro zájemce, který se jmenoval "Psychohrátky". Chodilo nás tam možná tak 20 lidí a dělali jsem různé "psychohry", hráli jsme si "psychodramata" a tak různě. Nevím už, kolik let mě bavilo tam chodit, myslím, že vedoucí těchto pořadů se občas vyměnili. Já vzpomínám, když tam byl MUDR. Rubeš a mj. jsme probírali sny a jejich analýzů. Myslím, že to bylo i pro něj celkem čerstvé téma, že říkal, že byl na nějakém semináři v Německu. A liboval si, jaká je to nádhera, že ti Němci jsou takoví pořádní, precizní a své sny si pečlivě zapisují na kartičky, na kardičky si pak dírkují různé příznaky, kartičky strkají do kartoték a pak podle těch procvakaných dírek si je můžou všelijak třídit a to že pak je radost pracovat s takovými pacienty. Že s českými pacienty to má horší, ti mají ve všem bordel, kašlou na to, píší to, jak je to napadne a nedá se v tom vyznat. Tak tenhle můj řivotní zážitek, když na něj tak vzpomínám, byl asi nejsilnějším motivem, že jsem se rozhodl založit zde na Wikiverzitě tuto Databázi snů. A protože jsme to tenkrát na té Palatě brali jako dobrou zábavu, říkal jsem si, že bychom na to třeba mohli přitáhnout další lidi. A co dále, učit se na tom určité pravidelnosti v práci, zaznamenávat data, pokoušet se je nějak formalizovat, kategorizovat, analyzovat, třídit. Takže foustaému MUDr. Rubešovi bych věnoval na tomto místě tichou vděčnou vzpomínku a pokud bych měl tuto databázi někomu dedikovat, tak asi jemu. Abych mu i po jeho smrti mohl dokázat, že nejen Němci, ale i Češi že jsou schopni vytrvalé precizní práce na tomto poli.

Pak jsem v životě absolvoval ještě jeden domácí seminář u nějaké paní docentky, myslím, že to byla doc. Hermochová. Své semináře pořádala ve svém soukroém bytě v paneláku na Jižním městě, byl to takový ten typ domácích seminářů. Byla to skupinová práce, scházelo se nás tam asi tak 5-6 studentů. Její skupiny byly zpravidla "jednopohlavní", ale naše byla výjimka, byli jsme tam ženy i muži. Paní docentka byla svým založením Jungiánka. Jak známo, tak tradiční prací psychoterapeutů je interpretace. Ale tady jsme byli vedeni k tomu, že tuto interpretaci si musí provádět hlavně každý sám. Že těžko hledat nějaké univarzálně platné symboly, ale každá věc, o které se ve snu zdá, má pro spícího zcela vlastní, specifický význam. Ostatní, kterří naslouchají jeho vyprávění, se k tomu můžou vyjadřovat, jak to na ně působí, mohou mu pomáhat, občas upozornit na něco, co je k tomu napadne, ale vlastní interpretační práce zůstává na tom jednom, koho ten sen navštívil. Tak tahle poučka se ve mně také zakořenila, takže si teď říkám, co to pro mě asi znamená třeba "tramvaj".

Samozřejmě, jako pražákovi je mě taková věc jako "tramvaj" od malička důvěrně známá. Takže mě také zajímá, do jaké míry jsou naše sny nějakým odrazem našeho reálného života, do jaké míry se nám promítají naše vlastní, skutečné zážitky, ať už dávné či nedávné. A pokud se promítají, tak jak, v jaké formě, případně k jakým snovým deformacím reality dochází.

Další zajímavý aspekt je to, co nazývám "snovou logikou". I tato "snová logika" může mít svůj předobraz v té "logice", kterou používáme ve stavu bdělosti, ale často jsme ve snu svědky toho, jak sami nebo někdo jiný dělá věci, které jsou s takovým reálným uvažováním v rozporu.

Někdy, či spíše často, dochází k tomu, že logická niť příběhu je narušena různými výpadky. Aniž si to uvědomujeme v bdělém stavu, tak můžeme mít pocit, že si celkem dobře pamatujeme, co jsme celý den dělali, kde jsme byli, můžeme někomu popsat svoji celodenní cestu. Problém je v tom, že to, co pavažujeme za paměť, je z velké části projev našeho logického myšlení. Nemusíme si pamatovat doslova každý krok, který jsme ten den udělali, stačí, když si vzpomeneme na několik významných či zajímavých okamžiků z toho našeho dne a naše logika si tyto body už sama propojí, takže už předem nerozlišíme, co si skutečně dokonale pamatujeme a co je již jen důsledek naší logické dedukce[2].

Talže logika a paměť, to jsou dva základní, do jisté míry komplementární procesy našeho myšlení. Ta snová logika podléhá trochu jiným zákonitostem, než logika bdělého stavu, a zrovna tak paměť. Můžeme k tomu nalézt třeba nějaské neuropsychologické koreláty? To jsou věci, které mě zajímají.

Pradávnou psychologickou metodou je introspekce. Sny mohu do jisté míry zkoumat sám na sobě, ale jak třeba zjistím, jak jsou mé zkušenosti s vlastními sny podobné či nepodobné jiným lidem? Tak to je jeden z důvodů, proč funguje tato databáze.

Je také zajímavé, že Starý zákon zakazuje božímu lidu používat takové pohanské věštecké praktiky, jako bylo hvězdopravectví, mrakopravectví, drobopravectví[3] atd. Kupodivu, ke snům se staví velice příznivě; dokonce zde máme několik příkladů[4] toho, jak ve snu může Bůh sdělit lidem svoji vůli – ale ne ledaskomu.

Rovněž z oblasti historie vědy se traduje, kolik různých vědeckých objevů[5] se událo ve snech.

Myslím si proto, že naše Databáze snů může skýtat dostatečný prostor nejen pro zábavu, ale i těm, kteří se od svých snů chtějí dovědět něco více, než jen to, jaká čísla si vsadit v loterii.


ReferenceEditovat

  1. Barbiturát v balení pro děti
  2. Právníci vědí, jak právě s tímto může být vělký problém např, u svědeckých výpovědí u seoudu
  3. Věštění z vnitřností zabitých zvířat.
  4. Jákobův žebřík, Josef Egyptský, mene tekel aj.
  5. Kekule