Sny/Databáze/Kychot/2019-03-02 pátek/sobota
Klíčová slova: průrva, skála, dítě, neposlušnost, oči, bahno
Minulé období v reálu editovat
- 2019-03- neděle:
- 2019-03- pondělí:
- 2019-03- úterý:
- 2019-03- středa:
- 2019-03- čtvrtek:
- 2019-03- pátek:
- 2019-03- sobota:
Večer editovat
Dělal jsem furt na tom webu XLII. dny lékařské biofyziky Šel jsem spát někdy mezi 23. a 24. hodinou, už dost unavený.
Obsahy snů editovat
Průrva ve skále editovat
Šli jsme nahoře po nějaké hoře nebo skále, která se svažovala do takové průrvy či hluboké pukliny, já se k ní trochu přiblížil a najednou si všimnul, že ta zem, po které jdu, takové jakoby tužší bahno, se dává pomalu do pohybu směrem k té puklině, tak jsem se hned vrátil. Ale za mnou šlo hned nějaké naše dítě a chtělo se tam taky podívat. A já mu říkám Nelez tam, spadneš dolů!. A samozřejmě kluk neposlechnul, lezl tam a spadnul.
Já jsem to v tom snu bral tak jako dost laxně, říkal jsem si, vždyť to bylo jasný, říkal jsem mu to jasně, ať tam neleze, nebo spadne, a kluk tam lez' a spadnul, tak wo co go.
Pak jsem nějak přemítal, jestli ho jít nějak zachraňovat nebo co, a dospěl jsem k názoru, že kdybychom se k té puklině zase přiblížili, že by nás to schramstlo taky. Takže nemá cenu se o to ani pokoušet. A vypadalo to, že je to dost hluboký, takže jestli tam byla dole skála, že se stejně už zabilo, a jestli tam je bahno, že se v něm stejně utopilo, a jestli má nějaké vnitřní krvácení, že už stejně vykrvácelo. Tak jsme to ani nějak neřešili.
Pak nějak po delší době (možná až druhý den?) mi to pořád nějak vrtalo hlavou. Ale napadlo mě, jestli se o to začne zajímat třeba policie, a bude se ptát, proč jsme teda nevolali nějakou záchranu. No to mě nějak nenapadlo či co. No a ani už jsem si nedokázal uvědomit, které z našich dětí tam vlastně spadlo. Neposlušné byly skoro všechny, tak by to bylo podobné každému z nich.
No pak mě to zase nedalo a zkoušeli jsme tu skálu nějak obcházet, jestli se do té pukliny nedá dojít někudy kolem. Různě se to měnilo a nakonec jsme se ocitli v takové jakoby místnosti v zemi, která ani nebyla zase tak moc hluboká, a s rovným dnem a rovnými stěnami, jakoby vybetonovaná. Tak to jsem si říkal, že kdyby to dítě spadlo sem, že by se ani nemuselo zabít. A hledali jsme ho, kde by mohlo být, ale nebylo nikde. Tak to nám bylo divný, že asi někam odešlo.
No a pak přicházel nějaký kluk, už skoro dospělý. Bylo to to naše dítě, ale nebylo podobné žádnému z našich dětí. A co jsem viděl, tak mělo něco s očima. Jedno mu šlo úplně šejdrem, ale trochu na něj vidělo, a na to, co vypadalo skoro normálně, tak nevidělo vůbec. Nějaké zranění po tom pádu, asi. Ale to dítě to bralo ještě víc laxně, než já, zkrátka no a co.
editovat
Ráno editovat
Vstával jsem někdy před 8 hodinou.
Emoce editovat
Takové normální.
Vztah k realitě editovat
No to mě pořád ještě štve, když mě někdo neposlouchá. Děti už jsou z rodiny, ale manželka, ta mě neposlouchá už skoro vůbec. A když to pak blbě dopadne, tak je to zase ještě na mě.
Jedno dítě s vážně poraněným zrakem máme.
Podobné sny editovat
Různé sny o horách. Ale na padání dětí si nevzpomínám.
Interpretace editovat
No dle klasických výkladů to mé neposlušné dítě bych měl být asi já sám. Tak teď ještě co s tím. Takže bych měl možná poslouchat sám sebe? Nějaký ten spor mezi duchem, duší a tělem? A že jsem laxní a flegmatický?
Hypotézy editovat
Podepření té staré hypotézy, že dítě ve snu jsem já sám.