Sny/Databáze/Kychot/2013-11-15

Sny/Databáze/Kychot/2013-11-15 sobota

Klíčová slova: hory, Alena, elektrické vedení, pivo, pivní sud, náklaďák, cesta, koleje, maso, ohníček, spánek

Minulé období v reálu

• 2013-11-13 čtvrtek: byl jsem doma, dělal jsem na distribuci Hesel, programy v Perlu, Alena tu byla s Vojtou, balila je, já odpoledne také, večer jsem s nimi čel na poštu, byl jich plný kletr a dvě tašky, vrátil jsem se už docela grogy, chtěl jsem spát už ve 20 hod, ale Alena tam ještě do půlnoci balila, tak jsem spát nemohl, tak jsem se přemohl a dělal jsem ještě program na sledování poštovní přepravy těch zásilek, spát jsem šel kolem půlnoci.
• 2013-11-14 pátek: Vstával jsem v 6:30 do práce, moc dobře mi nebylo, dopoledne to šlo, v práci kolem poledne se to pořád zhoršovalo, šíleně mě bolela hlava, nedalo se nic pořádného dělat, tak jsem alespoň komentoval Zdenekk2ovy návrhy na smazání článků, ale můj zdravotní stav to nezlepšilo, spíš naopak, ještě se přidaly bolesti pod pravou lopatkou, řekl jsem si, to možná nebude ani nějakou virózou, to je asi z toho, jak jsem včera nesl na poštu ty těžké věci. Jel jsem tramvají domů a ani v té tramvaji se to skoro nedalo vydržet, hlava mě ukrutně bolela za očními důlky, jak mně bylo blbě, říkal jsem si, to určitě na mě Zdenekk2 zkouší nějaké woodoo. Doma jsem se potácel, teplota v obývaků byla 12°C, vzal jsem si dva prášky na uvolnění svalů (Movalis = meloxicamum 15 mg a Myolastan = tetrazepamum 50 mg), zapnul plynový kotel, elektrickou podušku do postele, malého panáka a lehl jsem si někdy po 19 hod. Pak jsem jsem se v noci probudil, nevěděl jsem, jestli už bude ráno nebo co, ale bylo asi 22 hodin a Alena už byla doma, za ty 3 hodiny spánku už mi bylo podstatně lépe, bolesti ustávaly, moc se mi spát nechtělo, ale řekl jsem si, zkusím to, ještě si lehnu a za chvíli jsem skutečně usnul a spal jsem až do rána.

Obsahy snů

elektrické vedení

Byli jsme někde v horách, na kopci se skálou, vedle stál sloup s elektrickým vedením, to bylo přetrhané a na zemi ležely dráty, ze země ještě koukal kus velmi silného ocelového lana, který předtím ten sloup kotvil. Říkal jsem Aleně, ať dá pozor na ty spadlé dráty, že v nich může být ještě napětí, i když to vypadalo, že ty zpřetrhané dráty tam už leží dlouho. Ale ona neposlechla, že prý má gumové holínky, že jí to nevadí, a v těch červených holínkách šla přes ty dráty, a nic se jí nestalo.

pivo

Nachomejtnul jsem se někde u nějakých chlápků, co někam vezli KEG sud piva, vlastně nejdřív to bylo v nějaké budově na hodbě, vezli to hna nějakém vozíku či co, tak jsem jim pomáhal, pak už to bylo venku, vezl se nějakou dodávkou, asi. A byla fronta lidí, venku, jakoby na nějakém táboře, a malá holka čepovala pivo do kelímků, a už jich měla natočených hodně, malých, a já tam něco ještě kutil, a pak jí říkám, ať mi dá také jedno.

A ještě u toho auta, měl jsem tomu jednomu chlápkovi dát stovku, a ten druhý mu říká, ať mu to ještě nedávám, že kdoví, jestli se to pivo ještě doveze. Nebo tak nějak.

Náklaďák

Jeli jsme s náklaďákem s Alenou nějakým starobylým městem, na kopci měl nějaký hrad nebo co, a nevěděli jsme, jak vyjet, a pak tam byla závora s budkou, kde seděl chlap, a já říkám Aleně, to je pískovna, oni nás tu budou vážit, protože si myslí, že jedeme pro písek, a pak budeme mít problém dostat se ven, a Alena říká, jen tam jeď, tak jsem normálně projel kolem té budky a nikdo nic neříkal, tak jsme jeli dál, až jsme tím projeli a jedu zase dolů, a najednou skrz hradby ven vede nějaká široká silnice, tak jsem na ní okamžitě zabočil, šikmo vpravo, říkal jsem si, konečně jsme našli cestu z města, a jeli jsme dál, krajinou, ale pak se ta silnice zase zužovala, byla z ní taková cesta, kolem nějakého potůčku, mezi stromy, a najednou z ní byla pěšina a to mi bylo jasné, že ta cesta už dál nevede, že se tam náklaďákem projet nedá.

A vůbec jsme nevěděli, kde jsme, a jak se dostaneme směrem do Krkonoš, předpokládali jsme, že jsme ještě někde ve Středočeském kraji, ale vůbec jsme netušili, kde jsme a kudy se dostaneme ven a jakým směrem pak jet. Tak jsem se ptali nějakých dětí, ale nic jsme se nedozvěděli, možná řekly nějaký místní název, který nám nic neříkal. A našel jsem u sebe nějakou malou knížku na tenkých listech, jakoby nějaká bible, ale moc ostře jsem tam neviděl, listoval jsem jí pozpátku, až najednou tam byl nějaký obrázek, jakoby mapka, říkám si, to bude asi mapka Středočeského kraje, tak ji ukazuju těm dětem, ať mi ukážou, kde jsme, ale také nevěděly.

A tak jsme zase jeli po té cestě zpátky, mysleli jsme, že odjedeme stejnou cestou, jako jsme přijeli, ale ani to nešlo, asi jsme někde špatně uhli a zabloudili nebo co, nebo se ta cesta nějak změnila. Až pak na druhé straně potoka ležela motorka a kus od ní motocyklista, byl nahý, asi se předtím koupal v tom potoce, tak jsem si řekli, motocyklista to určitě bude vědět, ale ani on nic nevěděl. A pak jdeme kus dál mezi stromy, takový lesík to byl, a seděli tam lidé a bylo jich stále víc, občas se ptáme na cestu, kde jsme, ale nikdo nic nevěděl. A najednou koukáme, přes tu cestu, která pak šla kousek do kopce, vedly železniční koleje, ale žádný přejezd tam nebyl, normálně jako když vedou koleje lesem. Tak to jsme si řekli, to je blbé, ty koleje s tím náklaďákem nepřejedeme, možná bychom je i přejeli, bylo to něco jako vejtřaska, ale na druhé straně těch kolejí vedli nad zemí ty dráty, co se s nimi dříve ovládaly na dálku závory a semafory, tak to jsem si říkal, to i kdybychom ty koleje přejeli, tak to bychom ty dráty přetrhali, tak tady cesta také nevede.

Tak jsem si lehli na břicho na ten železniční násep, a pak jsme vstali, a najednou koukám, na tom místě, co ležela Alena na břiše, bylo nějaké lejno, tak říkám Aleně, podívej, do čeho sis lehla. A pak přišla nějaká ženská, a brala z toho kousky a opékala je, a ono to nebylo lejno, ale nějaká směs z mletého masa. A najednou jsme zjistili, že už je večer, tak se té ženské ptám takovou divnou větou, jako že jsme přijeli, a nevíme jak, a že chceme jet, a nevíme kudy. A ona nám vysvětlila, že to je vlastně jedno, že tam ve skutečnosti žije asi jen jeden člověk, a nějací lidé, co se chtějí ztratit, a že jim je to vlastně jedno, že ani nevědí, kde jsou.

A byla mezi těmi lidmi taková pohoda, ta ženská pekla na ohýnku to maso a nějaké uzeniny nebo co a nabídla nám taky, a byla to chutná večeře, a jen jsme už přemýšleli o tom, jak a kde přespíme, ale pak jsem si řekli, není žádná zima, tak si jen tak lehneme na zem a přespíme a nebudeme to řešit. A měli jsme celkem pokoj a klid a bylo nám fajn.

Ráno

Probudil jsem se někdy kolem 6:30, už se rozednívalo. Ještě mě bolí to pod pravou lopatkou, ale hlava už skoro vůbec.

Emoce

Docela klid, ten sen mě docela uklidnil, že se v životě tak honím a chci všechno stihnout a možná že někde na světě je takové zapadlé místo, v lesíku u potůčku, kde ani vlak nestaví a kde ani lidé neví, kde jsou a nevadí jim to a jsou v pohodě.

Vztah k realitě

Mocný.

Podobné sny

Málokterý sen dokázal působit tak uklidňujícím dojmem.

Interpretace

Sen mi ukázal, co bych potřeboval.