Sny/Databáze/Kychot/2010-02-21

Sny/Databáze/Kychot/2010-02-21 sobota/neděle

Klíčová slova: sál, modlitebna, kostel, varhany, nábřeží, prso, Láďa H., kniha, obrázky, máma, krabice, panenka

Minulé období v reálu

• 2010-02-19 pátek: makám na notebooku ve srubu (EMG, cca 15 hodin práce)
• 2010-02-20 sobota: po ránu na krátkou procházku, pak mě napadla písnička, analyzuji ji, program musica, večer a v noci EMG - celkem 11 hodin práce na notebooku, dělám do 2:30 do rána.

Obsahy snů

obrázek mámy

Bylo to v nějakém velkém sále, mohla to být chvílemi i jakási modlitebna. Myslím, že Martin tam udělal nějaké varhany a já jsem si řekl, že mu je tajně vylepším a že mu tam přidám jazykový rejstřík, že se bude divit.

Ale přitom do kostela jsem měl jít někam jinam, protože byla neděle a já jsem měl strach, jestli odejdu včas, abych to stihl. Někdy v 11 hodin jsem tam měl být.

A také jsem vyšel někam jakoby na nábřeží a nahýbal jsem se přes klandr a tam byli nějací mladí lidé a také jedna dívka ve svetru a já jsem cítil, jak se mi nějak otřela prsem o ruku, tak jsem tomu ještě malinko napomohl, ale asi jsem to přehnal, takže pak zase konec.

A zpátky v tom jakoby sále nebo kostele, byl tam také Láďa Hejdánek a přinesl tam nějaké knihy, samizdaty a různé jiné, a vůbec se tam povalovala spousta různých knih.

A já si nějakou knihou listoval a v ní byly všelijaké staré fotky, tedy snímky z té doby, byla tam také nějaká válečná či poválečná olympiáda. A najednou na jedné stránce vidím fotku mladé dívky, jakoby studentky, byla to jakoby nějaká náhodná momentka dívky na ulici, a já v ní poznal svou mámu, teda byla jí hrozně podobná. Vypadala ne té fotce moc hezky a já pořád nemohl uvěřit svým očím, tak jsem to šel ukázat Aleně, a ona říká, no jasně, že je to tvoje máma, podívej, tady na té fotce je vidět ještě kousek takové kostičkované vlněné deky, zelenočervené, to je tahleta, tu ještě máme a ukazovala na tu deku, kterou jsme ještě měli.

A na další stránce byla ještě jednou, zase v jiném záběru, někde venku na ulici to bylo. Tak jsem tu knihu zavřel a pořád mi to vrtalo hlavou, kdo ji kde mohl vyfotit. Říkal jsem si, jestli jí nefotil tenkrát ten Láďa Hejdánek, budu se ho na to muset jít zeptat, ale nemohl jsem ho zrovna objevit.

Ještě jsem se párktát vrátil k těm fotkám do té knížky, a pořád mně to vrtalo hlavou, jak je to možná. Říkal jsem si, že si tu knížku vezmu.

A pak jsem ji začal hledat a najednou jsem tu fotku nemohl nikde najít. Předtím jsem ji pokaždé hned našel po krátkém zalistování, a teď najednou nic. Tak listuji od začátku a od konce a pořád nic, tak obracím list po listě, jestli se mi náhodou neslepily k sobě, a pořád tam nikde není. Tak si říkám, třeba tu stránku někdo mezitím vytrhnul. A také jsem zapochyboval o sobě, jestli jsem třeba ten list nevytrhnul já, že jsem si ho chtěl schovat, nebo jestli nevypadnul. Ale nevzpomínal jsem si, že bych ho někam dal. Tak jsem z toho byl docela zmatený.

A pak jsem si uvědomil, že ta knížka, kterou držím v ruce, je nějaká menší, že tamty obrázky byly o něco větší, tak že to bylo asi v jiné knize. Tak prohlížím jinou a pak si uvědomím, že v ní jsou ty obrázky jen černobílé (tedy spíš takové hnědobílé) a tamto že už byla barevná fotografie. Tak všude hledám tu knížku, a nemůžu tu mámu nikde najít.

A pak najednou najdu nějakou podlouhlou krabici, a jsou v ní nějaké cetky a také taková malá panenka. A byly tam ještě různé mašličky, jakoby ty věci tam někdo předtím opatroval s láskou, jako by to dostal od někoho, do koho byl zamilovaný. A já koukám, že ta malinká panenka tam, že je to vlastně ta moje máma. Tak jsem jí vzal do ruky a pohladil palcem, jak jsem jí tak držel ve dlani, a byl to hrozně moc dojemný pocit.

Ráno

V noci jsem se probudil, šel jsem ven čůrat, a pak jsem se budil už za světla, ale zase jsem usnul a tak jsem se několikrát vzbudil a zase usnul a pořád jsem se vracel do toho snu. Nakonec jsem se probudil asi v 9:30 a hned jsem šel zapsat sen, ani jsem se pořádně nenajedl a zdrhal jsem do kostela.

Emoce

Kupodivu to bylo emočně celé hrozně silný, jak jsem objevil fotku té své mámy za mlada v té knize, a jak jsem ji pak nemohl zase najít.

Interpretace

Nějak si pořád ještě řeším ten svůj vztah k mámě, který zůstal nedořešený, když umřela.

Hypotézy

Přijde mi zvláštní, že se mi předevčírem zdálo o otčímovi a dnes zase o mámě.