Sny/Databáze/Kychot/2010-01-27

< Sny‎ | Databáze‎ | Kychot

Sny/Databáze/Kychot/2010-01-27 úterý/středa

Klíčová slova: počítač, DVD, chalupa, relax, mladá žena, kamarádka, jízdní kolo, déšť, vesnice, děti, věžák, architekt, jednostopé vozítko, silnice, kžižovatka, les, sráz, obracák.

Minulé období v reáluEditovat

předvčírem: 2010-01-25 pondělíEditovat

Trochu proflákaný den, spíš vyřizování spousty restů z minula. Dopoledne blbá nálada, měl jsem hlad, šel na oběd do Novoměstského pivovaru (po dlouhé době), cestou se stavil na poště s Hesly, ale zapomněl jsem si vyzvednout složenku, která mi propadla, na oběd jsem přišel pozdě, takže jsem prošvihnul slevu na pivo, která tam je do 12:30. Večer pak tancovat na Klikovku, byli jsme jen 2+1. Po dlouhé době si opakovali Spagnoletu.

včera: 2010-01-26 úterýEditovat

Doháněl jsem jak blázen na poslední chvíli přednášku, řešil od rána celý den MediaWiki – Skin, pak zdrhal na tu přednášku, přišel se podívat Juan. Pak rovnou do Emauz na ples, bylo nás tam také dost málo.

večerEditovat

Přišel jsem domů po půlnoci, pak ještě asi dvě hodiny vyřizoval e-maily a řešil ještě ten skin.

Obsahy snůEditovat

Bylo to na nějaké vesnici, byli jsme v nějaké selské chalupě, nejdřív tam byl nějaký počítač s nějakým DVD, a když jsem ho pustil, tak tam byl nějaký animovaný film, vypadal jako historický nebo co, nevěděl jsem, o čem je, ale můj syn ho znal a tak říkal, že je to něco sprostého, tak aby to neviděly malé děti. Tak jsem to zase vypnul. No a pak ještě za dlouho se podobná scénka opakovala, že jsem přetáčel nějaký film na tom DVD nebo co a bylo to to samý. Takové trochu do fialova to bylo.

A pak tam byla také nějaká jízdní kola, taková ta stará, černá, jako bývají ještě na vesnicích, a bylo jich tam docela dost, někam jsem je chtěl uklidit stranou a říkali jsme si, které čí je. Také jsem dvě kola dal k nějakým lavičkám na náves a říkal si, jestli je tam někdo neukradne, a chtěl jsem je svázat aspoň takovým kusem drátu, jenže to by bylo stejně na nic a pak jsem pochopil, že se tam asi nekrade.

A pak se tam nějak myhla jedna kolegyně z práce, která často dělá nějaký rozruch, ale tentokrát ho ani nedělala.

A pak tam byla nějaká mladá žena, měla takové delší vlasy, trochu zvlněné, asi tak medové barvy, a s tou jsem se pak bavil nejvíc a tykali jsme si, a myslím, že tam byla také její ségra. A to mě napadlo, že to bude asi nějaká kamarádka, se kterou si píšeme po Internetu a dosud jsem se ještě neviděli.

No ale pak trochu změnila tón a začala mi vykat, protože jsem pochopil, že v tu chvíli jsem tam jako zákazník a ony mě budou nějak masírovat či co, nějaké jako relaxační masáže. Tak to jsem si řekl, že mi asi začala vykat, jako že aby to mělo takový nějaký punc profesionality no a pak že mě asi budou chtít normálně skásnout, tak abych si nemyslel, že to budu mít grátis nebo nějako moc levný, i když se známe.

No ale pak už na to masírování nějak nedošlo a já se vytratil ven a šel se prohlédnout po té vesnici. A najednou se spustil docela silný liják, tak jsem zaběhnul pod kraj střechy, ale bylo to fakt jak z deště pod okap.

A nějaké děti si tam hrály a já dostal nějakým mokrým pytlem, nejdřív mě to trochu naštvalo, ale rychle mi to přestalo vadit.

A tak jsem to obcházel tu náves, bylo to malinko do kopce a už liják přestal a hlavně všude bylo děsně moc malých dětí. Jako v nějaké Rumunské vesnici, děti byly ušmudlané, nikdo z dospělých na ně nedohlížel, ony si vystačily samy, ale vypadlay docela spokojené a pořád někde běhaly. A když se tam vyskytnul někdo osamělý, tak se za chvíli k někomu přidal.

A já si říkal, že je to škoda, že tahle idylka asi rychle vymizí, až tam vtrhne větší civilizace.

A pak jsem šel dál a tam už stály nějaké věžáky a já koukal nahoru a počítal, kolik mají pater, asi 20. Ale kupodivu vypadaly celkem hezky, nebyly to jen takové hranaté krabice, navrchu měly takové drobné kachlíčky, které se skládaly do obrazců a byly tak zajímavě tvarované.

No a pak tam měl promluvu nějaký architekt, který je projektoval, měl takové trošku delší vlasy, rozcuchané a už dost prořídlé a mluvil hanácky.

A já pak šel dál až za tu vesnici po široké asfaltové silnici, a na kraji bylo takové nějaké bahno s trávou či co, tak to tam trochu čvachtalo, ale každou chvilku jela nějaká motorka, nebo to byla taková vozítka, něco mezi autem a motorkou, bylo to malé a kapotované, takové motorky s plnou karoserií a lidi v tom seděli spíš jako ve Velorexu než na motorce.

Tak jsem šel dál přes křižovatkou a lesem, až jsem přišel k takovému dost strmému srázu, vlastně kolmá stěna dolů, málem jsem tam zahučel. A chtěl jsem jít dál, ale pak se ve mně ozvalo svědomí, že jsem vlastně odešel z té vesnice a ani jsem té kamarádce nic neřekl, kam jdu, takže to je ode mě sprostý takhle odejít a ani nic neříct, tak jsem chvílku bojoval se svědomím, ale pak jsem si řekl, kdybych šel dál a nevšim si toho srázu, tak už jsem stejně mrtvej, tak se vrátím.

A vracel jsem se trochu oklikou tím lesem, šel jsem podle toho srázu, pak už nebyl tak hluboký, bylo to trochu jak v pískovcovch skalách, už jen asi 3 m do hloubky a najednou koukám, dole byli lidi, jakoby nějaké lesní tábořiště, jakoby tábořiště loupežníků nebo tak nějak a mezi nimi byla ta kamarádka a tvářila se docela normálně, jako že se nic nestalo, že je to normálka, že jsem odešel a že jsem zase zpátky, ani jsem se nemusel moc daleko vracet, byli jsme si vlastně docela blízko.

A měl jsem u sebe dva obracáky na kulatinu, malý a velký, a tak jsem je jen spustil k ní dolů na tu skálu a to už byl asi konec toho snu.

RánoEditovat

Celkem OK.

EmoceEditovat

Docela hezký sen to byl.

Vztah k realitěEditovat

Podobné snyEditovat

InterpretaceEditovat

HypotézyEditovat

ReferenceEditovat