Sny/Databáze/Kychot/2009-03-23

Sny/Databáze/Kychot/2009-03-23 neděle/pondělí

Klíčová slova: skály, tramvaje, Smíchov, náklaďák, nemocnice Motol, v trenkách, zima, kytara, Mertova písnička

Předchozí dny

Pátek

Byl jsem doma, pobolívala mě hlava, měl jsem blbou náladu, Hesla Jednoty bratrské/2009-03-20, abych si spravil náladu, pak jsem ještě něco řešil na počítači. V 11 hod. jsem jel do Motola na chirurgii na převaz pravého ukazováku. Odpoledne zae něco málo na počítači, také Jan Blahoslav Kozák: Věda a duch/Kychot. Od 17:15 jme měli setkání se spolužáky v ZDŠ Resslova 10, školník nás provedl celou školou. Pak jsme šli do restaurace u Voraře. Nejdřív jsem měl půl litru kofoly, ale pak jsem porušil půst a měl asi 5 pšeničných kvasničáků. Byla tam s námi i jedna učitelka a učitel. Domů jsem přišel asi v 1 hod.

Sobota

Ráno bylo malinko kalnější, ale ještě to celkem šlo, nebylo to o moc horší, než včera. Na sny jsem se moc napamatoval, tak jsem nezapisoval nic. Možná jsem něco jsem řešil na počítači, ale ani už nevím, co. Odpoledne jsem jel navštívit Jelena na rehábku na Malvazinky a pak od 16 hod na koncert EOS do Emauz, na začátku jako obvykle nějaká renesance – w:en:Giovanni Pierluigi de Palestrina O Bone Jesu, pak w:en:Giovanni Francesco Anerio Crux fidelis, to se mi líbilo ze všeho nejvíc, pak ještě Antonio Lotti a T. L. da Vittoria. Ty renesanšční a-capellovky se mi líbí nejvíc. Pak hlavní program byl w:Joseph Haydn: Stabat mater, ale do toho se zase umím jen těžko vpravit, je to na mě už moc pozdní období, ten klasicismus, tady chápu jen něco, Haydna moc ne. Připadalo mi to celé takové už dost prefabrikované, i když výkon umělců byl dobrý.

Pak hned domů a až asi do půl druhé v noci jsme s Juanem řešili Wikiverzita:Technické potřeby.

Neděle

Ráno jsem měl budíka na 8:00 hod, nevím, co se mi zdálo, asi nic moc, ale ani se mi nechtělo nic zapisovat a ani nebyl čas, stihnul jsem to akorát do SueRyder. Pak na oběd domů, říkal jsem si, že v něděli nabudu ani zapínat počítač, dám si oddych. Četl jsem si v posteli učebnici Latiny, pak na návštěvu k F. do Břevnova, přišli i B. Večer domů a hodlal jsem pokračovat v nedělní siestě, lehnul jsem si do postele, četl jsem zase Jan Blahoslav Kozák: Věda a duch/Kychot, pak jsem brzo usnul, ale za chvíli jsem se zase probudil, nálada trochu horší, ale nakonec jsem tu knížku tak zhruba dočetl. Mj. také, jak tam kritizoval psychoanalýzu.

Večer

Pak jsem šli spát asi v 23 hod, ale nevím přesně.

Obsahy snů

skály

Šli jsme s nějakými lidmi podle silnice, pak jsem šli vedle silnice terénem, byly tam nějaké skály, museli jsme traverzovat a tak, až to pak už bylo tak vysoké, že jsem se bál, už mi to nepřišlo jako sranda, tak jsme se vrátili.

tramvaj

Bylo to snad někdy navečer, chtěl jsem jet tramvají, ale buď mi ujela nebo dlouho nejela, tak jsem šel pěšky ze Smíchova na Nové Město, ale pak najednou jela, opačným směrem, ale to jsem právě chtěl, byla to tramvaj č. 9. A bylo to tak, že jakoby se opakovala situace z rohu 1968 a ty tramveje jezdili přesně tak, jako tenkrát. A já nastupoval do té tvamvaje v Jindřišcké ulici, a ta byla hrozně narvaná. Byla taková hrozn úzká, moc lidí se tam nevešlo, měla zašupovací dveře a ti lidé se tam nevešli, viseli jsme ven za ruce a ty dveře se ani neohly zavřít, ale řidič se přesto rozjel směrem na Masaryčku. A v protisměru jel nějaký velký náklaďák, tak jsem se bál, jestli nás sejme. Já visel za ruce nějakého jiného člověka, pak jsem si uvědomil, že kdyby se ten jeden pustil, tak nás padá ven několik, tak jsem si ještě nějak přehmátnul.

A pak někde u Masaryčky řidič zastavil, všichni jsme odpadli na stanici a čekali, kdo ještě bude nastupovat, ale řidič nepočkal ani chvilku a zatáhnul dveře a jel. Tak jsem jen já a ještě asi jeden nebo dva další lidi stačili naskočit, ale viseli jsme zase venku.

A byla tam venku na ulici nějaká postarší paní, v nějakých černých bikinách, a měla dole něco velkého a nabobtnalého, bylo to takové pohlaví.

cesta kolem nemocnice

Obcházel jsem Motolskou nemocnici, a byl jsem bosý a snad jen v trenkách, byla dost zima, na zemi mokro a místy snad ještě namrzlo, chvíli jsem běžel a dělal jesem nějakého otužilce, ale bylo to tak na hraně. A pak jsem to celé nějak obehnul a byla tam moje známá parta, tak dobrý, asi jsem se zase nějak obléknul a zahřál, a pak jsem hrál na kytaru Mertovu písničku "Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu". Hrál jsem to tak trochu zjednodušeně a malinko jsem patlal struny, byly takové volnější, pomáhal jsem si občas palcem a hrál jsem to v C-dur, ale nakonec jsem to nějak vychytal a byl jsem se svým výkonem ještě jakš-takš spokojený.

Ráno

V noci jsem se občas budil, byla mi i trochu zima, ale svetr jsem si nevzal. Nakonec jsem se probudil ženiným budíkem před 7 hod. Po 7. hod. jsem to čel zapisovat. Začíná pršet.

Emoce

Probudil jsem ce selkem klidný a vyrovnaný, ty emoce během snů byly ještě celkem příznivé.

Vztah k realitě

Nedávno jsme vzpomínali, jak jsme jeli jako děti školou povinné tramvají, kterou jsme omylem zapálil, a vraceli jsme kostýmy na Českou besedu, a kamarádi mě vystrkovali z tramvaje, abychom vyskákali a utekli, a já visel na tyči a bál se vyskočit, protože za námi jel náklaďák.

Podobné sny

Místa v Motolské nemocnici relativně často, tramvaje a náklaďáky často, skály občas. Pohlavně zaměřené zřídkakdy. Na otužilecké sny si nepamatuji.