Sny: Databáze/Kychot/2009-02-02 neděle/pondělí
Klíčová slova: spolužáci, Franta K., Helena T., narozeniny, park, Karlovo náměstí, topinkovník, hospoda, lokomotiva, dárek, stříbro, šperky, parník, řeka, Vltava, most, jídlo, salát.
Předchozí den
editovatDopoledne jsem dodělával sroubek, po obědě jsme balili a jeli do Prahy.
Večer
editovatByli jsme u sv. Martina ve zdi na večerních bohoslužbách, kázal Michal Šourek, farář z Jižáku na Jeremiášův pláč.
Pak jsem ještě připravoval seznamy studentů na zítřejší testy, spát jsem šel před půlnocí.
Obsahy snů
editovatspolužáci
editovatŠel jsem na sraz spolužáků ze základní školy. Někdo mi předtím říkal, že Helena T. má zrovna narozeniny, a já pro ní neměl žádný dárek. Šel jsem zrovna přes park na Karlově náměstí a tam na takovém keři rostlo něco, co vypadalo jakoby trochu zakroucené topinky. Tak jsem si vzpomněl, že se nějaké rostlině říká "svatojánský chléb" a řekl jsem si, ře to bude asi ono. Jednu topinku jsem si utrhnul a ochutnal a bylo to docela k jídlu. Tak jsem utrhnul ještě tři a říkal si, aspoň to budu mít pro Helenu jako dárek.
A šel jsem dál, až jsem přišel k nějaké hospodě, která měla stolečky i na ulici, a mezi těmi stolečky popojížděl po chodníku v takové dlouhé lokomotivě se žlutým kotlem můj spolužák Franta K. Rozvážel v té lokomotivě pivo zákazníkům, zřejmě v té hospodě působil jako číšník a toto byla jakási inovace. A Franta mě poprosil, jestli bych to chvíli nemohl vzít za něj, že jde na sraz spolužáků naší třídy a že Helena T. má zrovna narozeniny. Trochu mě to naštvalo, protože jsem tam měl namířeno také a nemínil jsem se zdržovat roznášením piva v nějaké cizí hospodě. Ale on mi říkal, že mu to mám jen na chvilku pohlídat, a pak že se vrátí a tak že se na tom srazu vystřídáme. Že pak se pojede někam parníkem. Tak jsem souhlasil.
A pak už byl nejvyšší čas jít, abych stihnul ten parník, tak jsem nechal hospodu hospodou a užíkal k mostu, asi Jiráskův nebo Palackého, protože jsem měl takovou představu, že někde z druhé strany řeky by měl jakoby ten parník vyjíždět.
Ale hned na začátku toho mostu, jak jsem spěchal, mě zastavila nějaká hnědovlasá paní v dlouhém tmavozeleném kabátě, asi tak mého věku, a podávala mi takovou placatou krabičku se sametovým dnem, a na ní byly nějaké stříbrné šperky, zkrátka stříbrné řetízky s přívěsky na krk. Nebyly nijak urovnané, zkrátka tak rozhozené přes sebe tam byly, mohlo jich být možná tak 4 nebo 5. A říkala mi, ať to vezmu Heleně T., že má narozeniny, ať jí to dám jako dárek od ní. A já se jí ptal, jak se jmenuje, abych to mohl Heleně T. vyřídit, kdo jí ten dárek posílá. A ona mi řekla, že to je jedno, že to Helena T. bude vědět, a svoje jméno mi neprozradila.
Tak jsem běžel dál přes ten most, abych to stihnul, byla už tma, a někam jsem došel, byla to zase nějaká jakoby hospoda, ale nevím, jestli to bylo už na tom parníku nebo ne. A byli tam už nějací spolužáci a někde byl v misce nějaký hlávkový salát. Tak jsem se tím salátem začal cpát, a holky ze třídy zase řešily ještě něco ohledně těch narozenin Heleny T. A já jsem se zase trochu styděl, že pro Helenu T. nemám nic k těm narozeninám, jen ty tři topinky, a to mi ve srovnání s těmi střibrnými šperky přišlo jako trapný dárek. Ale už jsem nevěděl co jiného bych jí k tomu dal, tak jsem si řekl, že jí nechám aspoň půlku toho salátu, že se s ní rozdělím.
Ráno
editovatProbudil jsem se kolem 5:40, ještě před budíkem. Sen jsem ale stihnul zapisovat na notebook až o volné chvilce dopoledne.
Emoce
editovatEmočně to bylo docela zajímavé, už proto, že to byl po dlouhé době zase sen, který měl nějaký děj, nějakou časovou a logickou linku. Týkalo se to setkání spolužáků ze ZDŠ, na které se vždycky těším. A ten stále se táhnoucí motiv chybějícího dárku k narozeninám spolužačky je docela dojemný.
Vztah k realitě
editovatS bývalými spolužáky ze ZDŠ, kterou jsme skončili 1969, se scházíme v hospodě každý rok na jaře a mrzí mě, když mi to někdy nevyjde, tudíž se opět těším. Co ale neodpovídá realitě, to jsou ty narozeniny, protože ty se na takových setkáních normálně ani nezmiňují, ani neoslavují, ani se nenosí dárky (protože ta setkání bývají na jaře a ti, kteří se narodili v jinou část roku, by pokaždé přišli zkrátka).
Také neodpovídá realitě, že by přístaviště parníků bylo na druhé straně Vltavy.
Podobné sny
editovatZajímavá je téma té lokomotivy, které bývá v mých snech časté, a nyní se sem vloudilo docela překvapivým způsobem (malá lokomotiva na způsob nějaké dětské atrakce, sloužící k rozvážení piva v hospodě). Téma hospody a jídla je v mých snech celkem časté.
Co se týče toho místa u Vltavy na druhém břehu, to se mi kdysi (před několika lety) občas zdávalo, některé sny tam bývaly situovány, to si pamatuji, zrovna tak tenhle Jiráskův most. Nevím ale, co by to mělo znamenat, žádná vazba těchto míst s nějakými zvláštními zážitky se mi nevybavuje.
Interpretace
editovatS tou starostí o dárek nevím, jako by mi to připomínalo, že někomu něco dlužím, či na někoho ze svých blízkých zapomínám nebo málo myslím. A pak se tam zase opakuje to téma jídla, které je možná aktuální (málo vydělávám, rodina má strach, že je neuživím, atd.). Zajímavá jne také ta scénka s tou neznámou paní, která po mně posílá dárky, které sám nemám. Vkrádá se pokušení ty dárky dát, jako by byly ode mně, takže zase boj se svědomím. Stříbro mám rád. Navíc tu vzniká kontrast mezi "opravdovými" dárky na úrovni ze stříbra a mezi těmi ubohými náhražkami, které nesu já (topinky, utržené po cestě z topinkovníku, a nedojedená miska salátu, jako oběť, protože ten salát mi hodně chutnal). Nabízí se tu interpretace vztahu k Hospodinu, kterému také nemám, co bych dal, všechny moje dary ve srovnání s jeho dary připadají nicotné.
Kdo by měla být ta tejamná paní, známá mé spolužačky, nemám tušení. Také nevím, kam se nakonec poděl ten parník.
Ta "druhá strana řeky" by se dala interpretovat i jako nějaké "zásvětí". Jako obyvatel z pravého břehu Vltavy možná ten druhý břeh podvědomě vnímám jako něco, co je "za".