Sny/Databáze/Kychot/2008-05-14

Sny: Databáze/Kychot/2008-05-14 úterý/středa

Klíčová slova: auto, couvání, brždění, protisměr, křižovatka, tramvaj

Křižovatka

Jel jsem v nějakém autě a nějak jsem se dostal do protisměru vedle tramvajového pruhu akorát před zastávkou, ve které právě zastavovala tramvaj. Kdybych jel dál, tak bych musel jet dál v protisměru už podle nástupního ostrůvku, a přes ty koleje to nějak nešlo, tak jsem to řešil tím, že jsem tam hodil zpátečku, a tím pádem jsem se vlastně pohyboval správným směrem, ale pozpátku. A takhle jsem couval dost dlouho. Ještě jsem přitom kdovíco řešil, byl jsem tam nějak nakroucený přes volant a měj jsem přitom nějak divně zašprajcovanou nohu a tak jsem pořádně ani nedosáhnul na pedály a tak mi ani nešlo zabrzdit a já pořád couval. Nakonec mě napadlo to vyřešit ruční brzdou, ale ta nebrzdila nic moc, takže jsem i s ní odjel ještě nějakých sto či víc metrů. Nakonec jsem to myslím vyřešil tak, že se mi tam podařilo při té zpátečce narvat i nějakou rychlost dopředu a tak jsem to vlastně ubrzdil a změnil směr dopředu.

Jiná křižovatka

Mám trošku popletené, jak to šlo za sebou, ale mám takový dojem, že do podobné situace jsem se dostal znova. Tantokrát ta křižovatka byla ve tvaru T, já přijížděl jakoby po levém rameni toho T a chtěl odbočit doprava na tu nožičku T, tam to bylo trochu z kopce, a já byl zase nějak v protisměru či co, a v pravo byl zase nějaký tramvajový pruh a ještě nějaká zeleň a možná že i nějaká betonová zídka či co, takže to byl nějaký problém se dostat, kam chci, ale už nevím, jak jsem to nakonec vyřešil.

Poslední křižovatka

Tak ta byla ze všech největší, bylo to vlastně dost obrovské náměstí. Dostal jsem se na ní zase nějakým dost neobvyklým způsobem, tedy couváním. A tím pádem jsem nějak vůbec nevěděděl, kde jsem, jak vedou jaké pruhy a jaký je stav semaforů. Přes to náměstní samozřejmě vedly tak všelijak křížem krážem tramvajové koleje, jak jinak. Ještě ke všemu jsem zahlédl v povzdálí vevo vepředu stát policajta, který dirigoval dopravu. Také mně nebylo moc jasné, jak to diriguje, chvíli jsem čekal a až mi připadlo, že by mohl být příhodný čas, tak jsem Tak jsem vyrazil, tentokrát dopředu, a akorát mezi dvěma kolejovými trasami. Přitom jsem pokukoval po tom policajtovi, jestli si mě nevšimne, a trochu jsem se ještě krčil za volantem, aby si mě jako nevšimnul. Naštěstí tam byla také nějaká terénní nerovnost, takový malý kopeček mezi ním a mnou, za který se mi podařilo se dostat, takže jsem byl asi do poloviny schovaný a připadlo mi, že tak snad budu méně nápadný. No a ty koleje se tak mírně přibližovaly k sobě, takže jsem se dostal do takového klínu. A viděl jsem, že po těch kolejích vlevo ke mně přijíždí tramvaj, a ta byla nějaká velká a hranatá a stříbrná, jakoby nějaká supermoderní, nová, kterou jsem ještě neviděl, nějaký divný prototyp, ale moc se mi nelíbila, byla to taková velká škatule divná. Tak jsem pro jistotu přibrzdil a zastavil se a dobře jsem udělal, protože o kus dál bych byl už mezi těmi kolejemi v presu. No a po těch kolejích vpravo mě také dostihla jiná tramvaj, ta byla normální, myslím červená. Ale divné je (to mě napadá až teď), že asi musela mít dveře vlevo, protože ty dvě tramvaje zastavily a začaly se z ních hrnout lidi, kteří chtěli přestupovat z jedné tramvaje do druhé. No a já jim zrovna stál v cestě. Tak to brali nějak přes to auto, už nevím přesně jak, jestli prolejzali vnitřkem anebo chodili přes střechu, prostě nějak tak se tam najednou nahrnuli a zase zmizeli v té druhé tramvaji, takže nakonec vlastně všechno dobře dopadlo. A pak už nevím, jak to dopadlo dál, jestli jsem se zrovna probudil anebo tenhle kus snu skončil.

Jízda po tramvajovém pásu

To nebylo chronologicky na koci, ale někde kdovíkde při tom bloudění těmi všelijakými křižovatkami, že jsem se tu svízelnou situaci také jednou pokoušel řešit jízdou po tramvajovém pásu, ale nějak moc uspěšné to nebylo, takže jenom chvilku.

A také jsem se jednou dostal do situace, nevím jestli to bylo na té poslední křižovatce nevo na jiné, že jak jsem jel mezi těmi tramvajovými pásy, tak ony se začaly rozcházet, ale ne deleva a doprava, to byly pořád rovnoběžně, ale výškově, že jeden začal stoupat a druhý klesat, takže ta plocha mezi nima se začala i se mnou docela povážlivě naklánět. A myslím že i nějaká ta betonová zítka se tam pro zpestření zase objevila. Ale to už si vzpomínám jen tak velmi matně.

Teď jsem si vzpomněl, že zrovna včera (nebo už předevčírem?), když jsem přijel z práce tramvají domů a šel jsem přes Karlák, tak tam po tramvajovém pásu v protisměru v jednosměrce jelo nějaké auto a za ním hned blikající policajti, kteří ho zazadu stavěli. On zastavil akorát v křižovatce na jejím rohu vedle klandru a ono za ním. Tak jsem se při chůzi občas ohlížel a se zájmem sledoval, jak ti policajti vylejzají z auta a jdou ho chudáka dusit a představoval jsem si, co mu asi tak říkají.