Karel je duch editovat
Byl jsem takhle někde, zřejmě doma, i když to jako domov vůbec nevypadalo. Prostě pár místností, střdně starý (rodiný) dům, občas něco cihlové, něco kamené. Bylo to spíš jako nezařízené, všude se válel nějaká nábytek, ale spíš to připomínalo opuštěné neužívané stavení.
Najednou se zjevil Karel, měl jsem velkou radost. Kulatá hlava, pleš ne kraťoučko střiženej vous. S ním přišel i mladej (jestli to byl syn nevím). Povídali jsme, už si nepamatuju o čem. Mladej říkal (a teď už si nevzpomenu, že má nějakou hodnotnou vlastnost - bylo to trochu divné - snad vystudovánu vysokou, přitom vypadal maximální na 13) - tak jsem ho z něčeho zkoušel, protože si prohlížel k nížky v knihonvě. Takže rozhovor chvíli plynul, načež po nějaké ne moc dlouhé chvíli mi Karel podával ruku a upatlal mě nějakou bílou hmotou, že už je čas a zmizel ve druhé místnosti. Tak mě to přišlo líto, tak se ještě objevil, ale že už fakt musí jít a zmizel do druhé místností. Já to už nevnímal, protože jsem koukal na tu hmotu, a pak jsem šel za ním a všiml si, že upatlal i podlahu, jak to z něj teklo. Tak jsem šel po stopě do druhé místnosti a tam z hrůzou našel bílé fleky na stropě a na podlaze. Připomnělo mi to skvrny známe z různých druhů teleportací (např. Dr. Faust a pak ještě jeden film, který si nevzpomenu). Tak jsem na to zíral a trochu mne teda běhal mráz po zádech.
Zajímavé bylo, že sem měl pocit, že už jednou takhle Karel odcházel a ty skvryn byly černé jako očouzené. Trochu to připomínalo i obrácený upíří efekt, zapadá slunce musím odejít. Tak jsem to řešil s Pomíkem (a je divné, že se do snu dostal, protože ho znám asi jenom dva roky). A ten říkal, že je to možné, že barva bude souviset se záměrem nebo nedávnými událostmi, ale že to není možné všude, ale jen na určitých příznivých místech.