Zákaznická vloupačka editovat
Prostě klukum nějak nefungovali baterky a tak jsme se rozhodli, že si je opravíme sami. Oni totiž byly u providera a ten to nechtěl řešit. Vyrazili jsme tedy na stejnou akci, jedouce dvěma auty. Ta rozvodna byl takový ošuntělý barák na sjezdu ze Strakonické na Zbraslav tam dole co tam končí ta stoka.
Tak jsme tam vlezli a začali prohledávat baterky. Mě si vezli sebou abych to opravil. Brali jsme jednu po druhé, protože jsme nevěděli, která je ta jejich - prostě vzdálené baterie pro server. První byla takovým korýtkem s pískem ponořeným v kyselině, ze které rostla tráva - tak jsem to vylil a zjistil, že tohle má k funkci autobaterky fakt daleko. Všechny vypadali otřesně a žádná, že by fungovala.
Pak mě P. upozornil, že je tam kamera. Lekl jsem se! A ptám se ho kde, tak mi jí šel ukázat - a vzkutku. Taková malá zapíchlá ve zdi. A on, že je jeho aby nás kontrolovala. To už jsem se vduchu ptal, jestli to někdo zkontroloval, jestli tam není reálná kamera. Tak jsme došli k dvoum, které vypadali ucházejícně. Ta první to nebyla - spousta kabeláže a k ničemu to nevedlo. Ta druhá vypadala slibně. Když jsme jí otočili, tak jsem si uvědomil, že jsem tam již byl a že jsem jí již seřizoval.
Ale ouha - začal se ozývat alarm. Jako jediná byla hlídána infračerveným alarmem. Začli jsme utíkat. Já si vzal šroubovák a nějakou malou sedačku do ruky. L. hlídal a mi s P. běželi k autu. Pak jsem si začal představovat jak uteču, jak si stopnu auto a jak mi bude P. volat kde jsem a já budu říkat, že už skoro doma, že mě někdo hodil ke Zbraslavi a teď už jedu na Prahu - to ale nevím, jestli jsem již bděl, nebo byl někde mezi, protože to byly opravdu jen představy.