První z mnoha editovat
Zdálo se mi kde co. Ale v principu to bylo nějaké zařízení, snad nemocnice snad domov důchodců, protože tam byli samí staří lidé a já. V jednu chvíli si uvědumuji že se s jedním starouškem houpám zavěšen rukama za jakousi tyč na asi 6 metrů hlubokým propadlištěm, na jehož dně jsou žíněnky. Byl tam jakýsi jezdící mechanismus, kterým jsme se mohli vytahovat nahoru a dolů.
Objevil jsem tam ve škvíře schované různé zajímavé věci. Když to stařeček objevil, tak je začal vytahovat.
No a pak jsem byl nějak venku, byla tma, byly tam lidé, a já se jakoby do toho objektu vracel. Už jsem byl blízko, ale nějak se to zase začlo komplikovat - začla být větší a větší tma, zpomaloval jsem se a i lidé mi bránili. Už jsem viděl jen jak v mlze takové oranžové světlo, které bylo mím cílem. V každém snu to tak dopadá, že mi něco uniká, ujíždí apod. Tentokrát jsem se ale rozhodl, že tam chci dojít a tak jsem se dral tím houstnoucím osudem stále dopředu a dopředu.
Rozbor editovat
Velmi zajímavý sen, kdy jsem se poprvé ve snu vzepřel tomu, že by mě mělo něco ujet, uniknout apod. I když jsem nakonec nedošel - dřív jsem se probudil, stejně ten pocit byl příjemný, že jsem něco překonal.