Rozhodně vím, že jsem byl před tímhle snem vzhůru. Protože se mi překroutila peřina a trčeli mi končetiny ven, tak jsem to musel srovnat a taky přes sebe přehodit spadlou peřinu. Ale měl jsem pocit, že když jsem se do toho snu vrátil, tak už se mi něco zdálo prve. Nebo spíš se mi dějově něco mělo zdát předtím.
Sen
editovatTo je Skupina – dnes se učíme jazyky a vydáváme se k hvězdné bráně
editovatNo prostě a jednoduše. O téhle neveselé skupině mám pocit, že se mi už zdálo. I když je otázka, jestli to není jen pocit. Bylo jich asi 8, nebo 10. Byly to anglicky a španělsky mluvící a dorazili jsme do nějakého města, které tvarem a rozložením památek připomínalo Hradčany.
No a šlo o to, že ti lidé furt utíkali a nedali se zpacifikovat, takže jsem na někoho furt čekali. A já jsem pak také musel někam odběhnout, protože jsem jim chtěl něco pustit. Něco španělského. Vešel jsem do jednoho z domů a tam v chodbě nalevo se váleli různé výukové materiály. Tak jsem jedny popad. Pak jsem ale zjistil, že nemám přehrávač, tak se tam vracím, abych si půjčil ještě ten. Byl tam jeden, ale ten byl dost velký. Pak tam bylo ve dveřích zabudováno kombinované rádio a ejhle to je velké. A vzádu byla paní W., tak jsem nechtěl být přistižen, a proto jsem ho tam prostě nechal a šel jsem zpátky na ulici.
Oni tam už seděli - seděli nasraně, že na mě tak dlouho musí čekat a dokonce byly všichni. A mě to bylo blbé, že už je skoro půlden a že nic neviděli. A tak jsme šli a mě bylo blbé, že jsem se na to nepřipravil. A tak jsme šli tím městem, já si napřed říkal, že s nima udělám, nejaký okruh, ale pak jsem si uvědomil, že jak nejsem připraven, tak ani nevím kudy. No a tak jsem odpočil první doprava. Přitom jsem je učil anglčtninu/španělštinu - no hrůza.
Pak nás nabral autobus, že to uděláme z autobusu. Projeli jsme město a jeli furt dál, někam do luk a pak z kopce k moři. A já povídám řidiči, kam to proboha jede a on nic. A už vidím, že přijíždíme ke břehu moře, kde jsou takové kruhy, taková spirála v moři, které vypadají jak trasportní kruhy Goauldů. Tak jim to říkám, že tu také máme hvězdnou bránu.
A pak k tomu přijíždíme po takové úzké cestě, kde je těsně nad srázem prudká zatáčka na opačnou stranu. A už jsem cítil jak se jdou všichni podívat, tak jsem lezl do protisměru, aby jsme se nepřevrátily - kdyby byly přivázaní, tak se to nestalo, dodávám teď když to píšu.