Šikovný vlak a dva rozumní jezevčíci editovat
Jel jsem se strojvůdcem v mašině a vjížděli jsem do nějakého města. A já říkám té strojvedoucí, a mohli by jsme támhletou ulicí. A ona na to nic neřekla.
Pak se mi zdá jak jdeme ulicí kolem takové ruiny a přiběhli dva ostří jezevčíci a motali se kolem nás. Asi hlídači pomyslel jsem si a povídám: "chlapci mějte rozum, s námi chodit nemůžete. My jsme sem přijeli… (a to jsem zapomněl, ale bylo to něco prospěšnho." a oni to pochopili a nechali nás být.
A pak se mi zas zdá, jak jedu v mašině a za námi dlouhej osobní vlak. Přijedeme na takovou křižovatku a naším směrem koleje nevedou. Tak strojvedoucí zastaví vlak a přemejšlí. V tu ránu se kolem prožene jinej vlak a strojvedoucí ho radostně zdraví. Ten jinej vlak nejel kolem nás, ale kolmo na nás. Za námi mostní podjezd také železnice.
Vysvětlení editovat
Těžko si tohle vysvětlovat. Strach ze psů, kteří se vám v cizím městě přitočí pod nohy máme občas každý. Je však neslýchané, aby pes pochopil, že tam jdete dělat něco prospěšného. Co se týče toho, aby mašina s vlakem opustili kolejnice a jeli po ulici, mám asi odsud: vozejček z Koncentráku v Litoměřicích, kterej mohl jezdit i po betonu.
