Tak to jsem šel spát nalitej a bylo mi fajn, ještě jsem si před tím četl, no pohodička.
Hrad, knihy, jablka, couvání, hry
editovatZdálo se mi spoustu různých věci, ale všechny se točili kolem jednoho místa - hrad. De facto, jsem se do tohoto hradu nikdy nedostal a vstup vypadal jako hrad z jiných snů. Okolí pak však jako hradčany. Navíc to bylo v různém období. Už si ani nepamatuji pořadí, těch dílčích částí snu.
Jedna část byla o tom, jak jdu do toho hradu, ale už je zavřenej nebo co.
Pak se mi zdálo cosi, že jsem u toho hradu v jednom domě, a tam máme koncert - hlasitej. Pak všichni odešly a my tři jsme tam zbyly a říkáme si, že přece nepůjdem domu, když nemůžeme řídit autem (neb jsme napití), že si tam schrupnem, protože by jsme se tam museli stejně vracet.
Pak jsem tam chodil po nějakejch antikvariátech či co, měl jsem tokovou karku a na ní různé knihy. Respektive bylo to síť antikvariátů a já šel zrovna do té pobočky co byla na Loretánském náměstí proti vstupu do Lorety. Žádnej Černínskej palác, normálně menší baráčky. No a nějak jsem to začal rozbalovat, protože jsem to měl svázaný a chtěl jsem jim tam jednu knížku vyndat.
No a pak jsem byl v nějaký zahradě, která byla tam kousek a tam zrály jablka červená jablka. A stál jsem tam pod stromem, kde dozrávala taková ta karmínová jablka (co je mám hrozně rád) a mamka mi povídá, že je nechá porazit, tak mi to přišlo hrozně líto. A Pak jsem nějak poskakoval pod stromem, kde rostly Matčino a hodně jich spadlo na zem. Byl tam nějaký chlapík, tak jsem mu chtěl říct promiň. Ale místo toho jsme šli k místnosti a přes dveře koukaly dovnitř. Byla to třída a zrovna se učitel ptal, kdo chce místo programování na počítači jít trhat jablka. No a nikdo se nehlásil až na jednu dívčinu - sem si říkal, jak je dnes ten svět línej, že člověk jim nabídne dobro, v podobě trhání jablek a oni né, oni radši budou sedět před obrazovkou a programovat. A tak jsme šly.
No a pak jsem byl na zahradě a tam byla taková stříška a pod ní hlína. A byla tam nějaká postižená holčička, co si tam jezdila s autíčkem, resp. couvala. Ale hrozně ryhchle. A najednou tam projel chlap a prkličkoval tam tu zahradu tam a zpátky a ona za ním taky v couvání - wow. Tak jsem si šel projít to co projeli, kde se vyhýbali smrčkům a kde borůvčí.
No a poslední část byla, že jsem seděl doma v kuchyni a bylo vydět jenom Pařížsky modré nebe - už se smrákalo, z okna. A přišla ta dívčina z té školy nebo odkud byly, nicméně jsem čekal víc lidí a začla rozendavat různé věci. Byla to velmi chytrá dívčina, protože šlo o to co s časem a ona vyndavala různé hry a hlavolami. A různé hračky. Ještě jsem si uvědomil, že se mi zdálo o tom, jak jsem něco dělal na plotínce a koukal na to nebe, jak se přes něj vznáší pára a jak jsme si ještě něco říkali.
No v tom snu toho bylo víc, ale už si to nepamatuju. Teď se chci hlavně napapat, sbalit a v půl abych byl na nádraží.