Soutěž v trhání jablek editovat
No a šli jsme takovou ulicí a vlezli do zahrady, protože se zrovna otevřela vrata. Že si zkrátíme cestu. Byla na svahu a byly tam takové stupně. A tam byly malé stromy, sloupy a taky hodně světlin. A já najednou všiml, že se nám nahoře zavírají vrata. Tak jsem se ohlédl a dole taky. Upozornil jsem na to své spolupoutníky a zvolal: "rychle prýýýýč!". Vyrazily jseme ve směru odkud jsme přišli k dolním vratům. Prvni proběhl, druhý se narval do škvíry mezi vrata a podržel je, já v podstatě taky.
Tak jsme šli okolo po takových schodech a viděli, jak na těch opravdu malých zákrscích, pod nimi a na štaflích jsou takový chlapíci, většinou menší, ale hodně tlustí. A okolo bylo spoustu licí a na těch sloupech z obou stran seděli rozhodčí. Když někdo utrhl jablko, musel ho chytiž za šťopku ukázat rozhodčím a vložit do košíku. Najedno jeden z nich spadl z toho stromu. Pěkně to žuchlo, jak když padá jablko. V davu se ozvalo zaúpjení. Ten kdo spadl, musel mávat rukama a nohama jako brouček. Oni pak ale za okamžik popadali všichni. Třetí v řadě ze stromu, ten na štaflík, na toho pod štaflemi, se čtvrtým za mezerou se vylomil celý strom a tak.