Podstata ďábla
editovatNo a to už jsem byl, nebo byly nejak doma, ale cítil jsem to že jsem sám, ale nebyl. Byl tam ještě někdo a já cítil, že ten někdo tam nepatří. On totiž mírně levitoval ve vzduchu. Byl to chlap spíše kluk oblečený ve společenském oděvu a já začal podvědomě myslet jak se ho zdbavit. A já v tu chvíli nabyl dojmu, že je to ďábel a v tu chvíli on se rozplinul a zůstali ve vzduchu pouze šaty. A já si tak v tom snu vzpomel, ze jsem mel pocit, ze se mnou v bytě někdo žije, někdo nehmotný, jakési astrální tělo zemřelého, kterého bych se rád zbavil. A pak se zase objevil "ďábel". A já si uvědomil, že bych s ním mohl bojovat a myslel jsem na svěcenou vodu, pak mi ale vytanulo na mysl, že dnešní ďábel, je proti tradičním způsobům rezistentní a nemá cenu rozebírat proč tomu tak je. Nicméně mě napadlo, jestli to nejsou spíše schizofrení představy a není třeba vymítit ďábla v sobě než realita (rozuměj: zde je realitou myšelno to co vidíme, ale i existence nehmotných bytostí, duchů apod.). No a on se najednou zase zjevil u vchodu do kuchyně v podobě tří těl.
A já jsem vyběhl z domu a byl jsem na ulici, napřed u porodnice na Vinohradech a pak mezi takovými vysokými budovami. No a nevím co, ale nějak jsem myslel na sex a na to "prorusta láčka bliznou". Ale ono to nebylo, ona to byla jen zhmotnělá představa a já byl ve skutečnosti furt jen na ulici.
Poznámky: no myslím si, že tohle byl docela důležitý sen, charakterizující moje problémy. Jako je fakt, že mám doma v jedné místnosti nedobrý pocit, že se mnou někdo, nebo něco nehmotného žije. A pojďme to teď brát tak, že to není fantasmagorie, ale realita a fakt by mi píchlo, kdyby mi to tu někdo po této stránce uklidil. Dále je zajímavý moment představy moderního ďábla, kterého nejde mítit tradičními technikami (svědcená voda, vysvědcení místa apod.). No a já jsem poslední dobou uvažoval nad takovou věcí: je a bylo na světě dost velkých guruů a šamanů, kteří než se jimi stali doslova prošlí peklem. Padre Pio bojoval s ďáblem, sibiřští šamané byly roztrhávání na kousky apod. Nicméně po letech se v nich něco zlomilo a oni se stali nesmírně váženými a lidé vyprávěli, že dělají zázraky. Moje otázky na tuto problematiku byly různé a dokonce jsem si říkal, že by to bylo dobré téma dizertační práce tady na Wikiverzitě :-), ale co my chybí, je dostatečné lékařské vdělání. A když si to tak vezmete, tak všichni co pak údajně dělali zázraky si museli projít v mladí peklem, nebo se o tom zprávy nedochovali. A tak mi vrtalo hlavou, jestli je to realita (rozumějte: ta na še realita), nebo nějaký druh schizofrenie, či ještě lépe jiných duševních chorob. A ted se mi zdá o ďáblovi a tak si říkám, jestli jde o to zlomit ďábla, který je vě mě (tedy duševní porucha), nebo jestli je to ďábel reálný, náboženský. Hmmm, to je pěkně složitý. Nicméně obě cesty vedou po stejném materiálu, tedy práce sám se sebou. No a protože nejde bojovat tradičními metodami, tak musíme bojovat sami. No a pak je tu ta blizna a porodnic, no co k tomu dodat.