Dneska jsem neměl tvrdé spaní. Sice jsem se ukládal brzo, ale ne u sebe doma nýbrž v Hostelu 99 v Českém Krumlově. Když jsem býval menší, tak jsem míval problémy usnout na novém místě několik nocí po sobě. Poslední dobou to však je jiné. Včera jsem to teda asi zaříz v devět, ale protože se svítilo a chodili lidi, tak jsem spal tak na půl, chvíli hodně, chvíli málo. Chvili mi byla zima, chvíli jsem řešil s jakýmsi človíčkem, který v našem pitu hodil v půl šesté ráno hubu, kde vlastně spí. Tak mám pocit, že se mi zazdálo až po rozednění, kdy se mi taky udělalo teplo a já zaříznul na delší čas.
Pane L… editovat
Byl jsem Na Příkopech před našim stánkem. Bylo tam pár lidí, asi 4–6. Ozvalo se ze stánku „Pane L…“. „Můžem začít“, domyslel jsem si a v tu chvíli jsem se probudil leknutím, že jsem zaspal práci. Než jsem se probudil, tak jsem si všiml, že napravo (protože já se koukal doleva) byla jakási paní v dlouhém vaťákovitém kabátě sytě oranžové barvy.
Poznámky (rozbor): abych se přiznal, tak tento sen spadal do kategorie velmi krátkých snů – řekl bych, že se mi mohl zazdát během několika sekund, ale to je otázka. Jak říkají výzkumy v této oblasti, i dosti dlouhý sen se může zazdát ve velmi krátké době. Například, když například se ozve nějaký hluk, mozek ho v mžiku zapracuje do příběhu snu. Zajímavé jsou i barvy ve snech. Většinou je sen samozřejmě barevný, ale vnímání barev není. V ojedinělých případech se vám ve snu zčista jasna zjevují a prociťují barvy. Proč tomu tak je, nebo co to značí, je otázka.