Dneska jsem neměl tvrdé spaní. Sice jsem se ukládal brzo, ale ne u sebe doma nýbrž v Hostelu 99 v Českém Krumlově. Když jsem býval menší, tak jsem míval problémy usnout na novém místě několik nocí po sobě. Poslední dobou to však je jiné. Včera jsem to teda asi zaříz v devět, ale protože se svítilo a chodili lidi, tak jsem spal tak na půl, chvíli hodně, chvíli málo. Chvili mi byla zima, chvíli jsem řešil s jakýmsi človíčkem, který v našem pitu hodil v půl šesté ráno hubu, kde vlastně spí. Tak mám pocit, že se mi zazdálo až po rozednění, kdy se mi taky udělalo teplo a já zaříznul na delší čas.
Pane L…
editovatByl jsem Na Příkopech před našim stánkem. Bylo tam pár lidí, asi 4–6. Ozvalo se ze stánku „Pane L…“. „Můžem začít“, domyslel jsem si a v tu chvíli jsem se probudil leknutím, že jsem zaspal práci. Než jsem se probudil, tak jsem si všiml, že napravo (protože já se koukal doleva) byla jakási paní v dlouhém vaťákovitém kabátě sytě oranžové barvy.
Poznámky (rozbor): abych se přiznal, tak tento sen spadal do kategorie velmi krátkých snů – řekl bych, že se mi mohl zazdát během několika sekund, ale to je otázka. Jak říkají výzkumy v této oblasti, i dosti dlouhý sen se může zazdát ve velmi krátké době. Například, když například se ozve nějaký hluk, mozek ho v mžiku zapracuje do příběhu snu. Zajímavé jsou i barvy ve snech. Většinou je sen samozřejmě barevný, ale vnímání barev není. V ojedinělých případech se vám ve snu zčista jasna zjevují a prociťují barvy. Proč tomu tak je, nebo co to značí, je otázka.