Jízda tatrovkou a cesta zpátky
editovat
Tak mi povídá Chmee2, jestli se nechci projet tatrovkou a já že teda jo a už jsme jeli. Jeli jsme po louce a bylo to super. Zůstávali za námi koleje zbavený rosy. Byla to taková ta stará tatrovka s ohromnou korbou a s šedou kabinou. Mezi každou loukou bylo stromořadí a Chmee2 se vždy snažil trefit mezi stromy – byť byly tenké, že by je člověk uchopit jednou rukou do ruky. Jsem si furt říkal, kdy doněčeho najede, aby jsme si užily trochu srandy. Byl tam taky sloup, a on ne a ne do ničeho najet a zlomit to. Pak jsme taky jenly a byl tam příkop – ono to spíš vypadalo, že je tam příkop, protže to vypadalo, že je tam ta tráva vysoká, to znamená, že roste z hloubky. Všude jinde byla totiž tráva nízká - už byl podzim. Ale nic, ani rygol, nebo jsem ho alespoň necítil. A tak jsme jeli furt dál, až jsme odjeli daleko…
No a v druhý části tohohle snu sem se musel z té dálavy vracet. To byla nějaká vesnice na konci světa a já že vyrazím na vlak nebo autobus. A tak jsem chvátal do kopce a i ostatní chvátali a já nemohl. Jistě se vám to ve snu stalo, že jste chtěli jít rychle a nemohli jste, nebo jste chtěli běžet a nemohli jste. Tak to přesně se dělo mě. A už se smrákalo a všichni mě předešli a já chtěl jít rychle a nemohl jsem. A šel jsem po takovém betonovém chodníčku, kde jsou ty příčné rýhy proti skluzu. Napravo byly předzahrátky rodiných stromů a nalevo, byla tráva a škarpa a potom silnice a potom zase tráva a škarpa a potom násyp a potom kolejnice a potom buřina a pototom pole či co. A zrovna jsem šel okolo takovýho sloupu a koukám, že nemám kalhoty, že jdu nahej. Někde jsem ztratil trenýrky, ale nikdo na mě divně nekoukal, tak jsem si říkal, asi mi to překrývá dlouhá mykina. A taky jsem si říkal, no to jsem ale blbej, nejen, že nemůžu jít ale i ztratim trenýrky – hmmm. No tak jsem se o kousek vrátil a nikde jsem je neviděl. Aly byly tam v té vyskané škarpě nějaký pruhatý žlutý rozjetý kalkhoty, tak jsem si je nevlíknul a šel dál. No a když jsem se blížil k té zastávce tak mi to připadalo nějak povědomí, jakoby jsem u toho už byl. No ale já šel chytit autobus, protože jsem měl stále ještě na výběr jestli pojedu do Písku, nebo do Prahy.
No a pak jsem se dostal do nějakýho města a chtěl jsem jet dál. Bylo tam autobusové nádraží na náměstí, které trošku připomínalo Florenc. No a já nemohl najít odjezd toho autobusu, který měl již za dlouho jet. A nějaký lidi mě poslali dopředu, ale já to tam nikde neviděl a místo toho jsem vlezl do tý nádražní budovy. Tam ale nebylo nádraží, ale nějakej divnej supermarket, kde byly všude rozložený různý podivný věci na prodej – bůh ví, k čemu. A já to tam tak prolejzal, byl to novej barák - spousta trubek a nepravidelností. Pak jsem vylezl ven a zmerčil, že je tam uprostřed infostánek. Z jedný strany byl ale zavřenej a spíš vypadal jak rychlí občerstvení. A tak jsem ho obešel a z druhý strany byly opravdu informace. Jenomže! Když jsem se přiblížil k okýnku tak jsem zmerčil, že jsou tam jen čínský a japonký nápisy a že ve vnitř stojí Japončík. Tak jsem ucouv, ale pak si říkám, přeci jsme v Čechách, tak musí taky rozumět česky. A tak se ptám a on tam byl ještě jeden, kterej mi česky něco řek.