Dneska se mi zádl sen jedne - měl jsem na něj jeden den. Príběhové linie jsou však tak odlišné, že jsem si dovolit toto vyprávění rozdělit do čtyř stránek podle jednotlivých příběhových linií. bez
Jorge se změnil editovat
Vydal jsem se na dlouhou cestu. Už ani nevím čím vším jsem jel a kudy prošel. Vydal jsem se na cestu za svím dobrým kamarádem Jirkou.
Když jsem dorazil na místo, bylo to takové malé městečko v údolí hor. Vlezu do baráku, kde bydlel, ještě s jinými lidmi. Hned jsem na ně narazil v předsíni. Měli na zádech a baťůžky a byly připraveni vyrazit. Kam? Ven, šli zřejmě na kameny, drahé kameny, protože mi jeden z nich podává jakýsi ametist z velkými krystali sbarvený do fialova. A někdo povídá, jestli chceš taky najít tak pojď. Chtěl jsem se zeptat na Jorgita, ale přiběhli další lidi, tak jsem se rozhodl na chvíli jít s nima a začal jsem se mírně připravovat. Jak taky více? Neb jsem z toho mnoho sebou neměl.
Spoměl jsem si z minulu, když o nich Jorge vyprávěl, že to nejsou žádní měkoušové a dovedou toho hodně nachodit. Ale co řekl jsem si.
Postupně se seběhli všichni, byly to asi 3, nebo 4 dvojice. Vyrazily z baráku. Já že za nimi - tu se ale objevil Jirka. Už na první pohled jsem zjistil, že to není ten starý Jirka, kterého jsem znával. Hodně se změnil, zestárl, přijal usedlejší způsob života i myšlení. Chtěl jsem mu říct, že jsem řekl, že půjdu s nima a že bych jim tedy doběhl říct, že bych se tedy doběhl omluvit, že s nima nepůjdu, když vidím tedy Jirku. On mě ale někam táhl - bylo mi to pak celou dobu blbé, jestli na mne chvíli venku čekali a já nepřišel. Mluvili jsme chvíli s Jirkou o takových těch věcech. Naposledy, když jsem ho viděl, tak byl veselejší a živější - Jirka se hodně změnil.
Taky se tam objevili ty jeho ženy. Nevím, jestli to byla žena a služebná, nebo žena a dcera. Minule když jsme o nich mluvili, tak s nima byl nějaký problém a musel je Jirka krotit. Teď byl jiný, bez energie, jak náměsíčník.
Poznámky: