Zdálo se mi toho mnoho. Jelikož nemám ale čas to vypisovat ani si vzpomínat tak pouze následující imprese:
Na úpatí hor
editovat…
Byla skupinky včetně mě na lesní křižovatce, tedy lesních cest. Křižovatka byla orienotována tak, že cesta kolmá na druhou cestu byla orientována ve směru svého konce na pruh lesa jehličnanů a za ním v dáli se tyčil prudký horský svah. Okole tedy jehličnaté lesy, tvořené mladými tak 20-30 let starý pruty smrků. Pod našimi nohami vyjeté koleje v lesní hlíně. Byli jsme tam s průvodce, starým dědulou oblečeným v jakési bílé róbě. Něco veselého nám tam vyprávěl. Pak nás chtěl upozornit na takovou zajímavost, na tří bílé horské domky. Jenom já jsem je viděl - všichni ostatní s tím měli problém - jak to? Dyť to bylo tak banální. Jen si stopnout na správné místo podle své výšky, tak aby výhled nezakrýval okolní les. Ano, je pravda, že to místo nebylo velké, neb svah na kterém se tyto tři domnky byzardně tyčili jako by vyrůstal hned za lesem a byl neuvěřitelně prudký. Na toho starého dědulu, ale začal někdo mluvit a on neměl čas jim to ukazovat.
Tak tedy, domky byli v prudkém ale velmi prudkém, člověk by řek 90 stupňovém svahu, zřejmě porostlé loukou (nedá se přesně říct). Obraz byl neuvěřitelně ostrý na to jak to bylo daleko a jak byly okolní svyhy zamlženy. Nak kopcem seděl zářivě bílý comulus a bylo vidět část blankytného nebe. Ty domečky měli tvar sopek - jasně bílé rozbrázděné jako fasáda starých domů - která není uhlazená. Nicméně bylo vidět tmavě hnědá okna. Stáli v jedné mírně zahnuté linii. Ten nejspodnější pak na kměnu břízy. Možná to, co mělo být na tomto zajímavé bylo, že právě ten nejspodnější - což mohla být nějaká deformace stromu ani domkem nebyl, ale společně s nimi tvořil linii tří horských domků.
Poznámky pod čarou: že bych k tomu vyhodil nějakou ilustraci?