Čekající loď editovat
Bylo to tehdy na počátku 20. století za velké krize, kdy se naše rodina potřebovala rychle dostat do X.
Zpráva přišla pozdě a jejidná šnace byla tedy leteccky. My jsme byli, ale chudá rodina bydlící na okraji Danveru a na letenku jsme neměli. Cesta autobusem by tehdy trvala několik Y, protože cesty byly ještě řídce vyasfaltovány a autobusy se pohybovaly jen velmi pomalu. Tatínek byl z toho velmi špatný.
Toho večera k nám přišel starý Z a nabídl nám svoji pomoc. Tvrdil, že se dá použít starý kanál za Deneveru do jezera Eirie. Cesta tak na 2-3 dny.
rodina souhlasila a tak jsme se druhého dne z rána nalodily na starou oprýskanou loď. Jmeno si už nepamatuji. Já, maminka, tatínek a moje mladší (6)letá sestra.
Cesta probíhala dosti pomalu, protože kanál byl úzský a bylo nutno osekávat hustou vegetaci, která se klaněla z jeho okrajů.
Starý námořník sliboval, že jakmile se dostanem do jezera, bude to už otázka jen několika hodin doplout do Z. Dríve se tato cesta používala právě pro malé lodě, tak jako je ta jeho, aby se menší lodě dostali z jezera rychle do Denveru.
Druhé dne odpoledne jsme narazily na vážný problém. přes kanál blyly položeny dva stroucivělé nosníky. Námoník ale rozhodl, že budou poraženy a jejich části napodané do vody hravě loďka prorazí. Pro starého X to byla velmi důležitá cesta.
Později se naskytl další problém. Meli jsme tušit, že to nevěstí nic dobrého.
X tvrdil, že už jsme blížko jezera a opravdu. Bylo slyšet vzálené šumění. Tentokrát nám v cestě stály staré orezlé železné výtahy, dříve snad sloužící k vykládce a nakládce lodí. Námořník rozhodl, že je rozeberme a vyházíme na břeh.
Tatínek chvíly váhal, vždyť by zde mohl naskočit na autobus a v X jsme za pár hodin. Nakonc jsme zůstaly, protože jsme měli ještě 2 dny k dobru a věděli jsme kolik to pro starého X znamená dokončit tuto cestu a ukázat, že kanálem K se dá proplout a je tam mnohem rychlejší cesta než autobusem i v denšní době. Stačí malá lo%dka s motorem a je to. Celý zbytek dne jsme tedy montovaly a vyhazovaly kusy starého železa. K večeru sjme práci ukončily s tím, že zbytek doděláme zítra, protože moře byla slyšet na dosah.
Maminka vyjela po jednom, zdá se funkčním výtahu. Když se vrátila měla takový divný výraz v očích.
Ráno jsme ubohého námořníka opustily. Za posledním výtahem, který bránil výhledu na jezero se schovval asi 4 m široký kamenný most z trojúhelníkovitým profilem.
O dva dny později jsme se vrátily a nabýdli námořníkovy, že mu zaplatíme autobus do Deneveru. Ten ale odmítl s tím, že svou loď neopustí a cestu dokončí.
Léto plynulo. Námořník si na břehu kanálu sbil prkenou chatrč a tatinek koupil trochu půdy v okolí kanálu a daroval mu ji. V okolí již stáli nějaké domky.
Námořníka jsme jezdily pravidelně navštěvovat. Ten stále vymýšlel jak se dostat dál.
Postupem času chytla tato horečka i mého tatínka.
V roce 1945 při oslavování konce války zahynuli na starém železném výtahu 2 děti, poté co se propadly do vody a spadli na ně železné traverzy.
Další naděje pro čekající výtah byl odstraněn a vysvitla naděje, že dojde k rekonstrukci mostu a bude možno proplout. Právě naopak buduje se další most pro železnici.
Můj tatínek jednoho večera sabotuje a rozkližuje koleje (?). Té noci umírá i náš starý přítel. Železnice se nakonec ruší. O 5 let později umírá i tatínek.
I já už mám své děti i moje sestra. Všichni se uvikly a prázdniny trávit čas v chatrči. Při stavěl jsem malý domek a koupil okolní půdu, tak aby nikdo nemohl narušiti naší minulost.
V roce 1960 se můj 20ti letý syn rozhodl, že onen starý kamený most potají v noci odpálí. Obalily ho tolika výbušninami, že by se v okolí vytvořil snad 100m kráter.
Nakonec si to ale rozmysleli. Prý proto, že by to takhle starý X nechtěl.
V roce 1970 již bydlím po boku Čekající lodi. Moje žena umřela a syn pracuje jako ředitel v nedaleké firmě. Město nás již pohltilo, jsme jeho předměstím. Syn přichází s návrhem, že loď nechá jeřábem zvednout a spustit jí na jezero. Já mu ale připomínám ono ráno 1960 co on mi sám řekl, že by si to tak starý X nepřál. Už mám také pěkná vnoučata.
O pár let později přichází syn s návrhem, že nechá loď opravit a prozatím na ní zřídí restauraci než bude možno dokončiti úděl našeho rodu po starém námořníkovi. Nějaký kamarád mu prý spočítal, že po úpravách kanálu pod mostem (sanační práce) by loď musela se odstrojit, aby vážila jen 17 (?) = pro její malý vztlak a úzký profil kanálu.