Tento sen se mi zdál před probuzením. Jsem v něm nejprve v jídelně, kde se jí u vysokých stolů, "na stojáka", jak to bývalo časté kdysi. Nesu si jídlo, ale vysypává se mi téměř úplně z talíře a polévku vycmrndávám. Jednoho pacienta museli z jídelny odvést na zákrok. Když odcházím, z jeho hrachovky se stále ještě kouří. Odpolední terapie se odehrává až v posledním patře, pod střechou. Nejdříve se dozvídám, že shánějí nějaké dobrovolníky a u stolu ve předu se zapisují. Připravuji si občanku a jdu tam. Vidím však, že mladí muži přede mnou mají nějaké knížečky, čili zvláštní průkazky. Občanka mi padá a když jí zvedám, už jsem přebytečný. Mládenci odcházejí, dívají se do svých knížeček a obdivně vykřikují: "Jo, to je Student agency! Tak Student agency." Místnost je plná židlí a také je tam několik ošoupaných kožených křesel. Usedám vzadu. Je plno a jsme všichni blízko sebe. Najednou jedna dívka vylézá oknem a jakoby nic přechází po římse do jiné místnosti. Vyjadřuji své zděšení. Žena po mé levici říká, že ta dívka je určitě jištěna několika lany. Odpovídám, že já přesto raději dávám přednost chodbě a schodišti. Po chvíli ta žena zamyšleně pronese: "Proč ta tůje roste směrem k oknu?" Vyhlédnu ven a vidím, že se zřejmě na okapu skutečně uchytila nějaká rostlina a snaží se lístky dosáhnout k nám. Mládenci jí vysvětlují, že jak dýcháme je tu vlhko a to zřejmě rostlinu láká. Jsme již všichni úplně natěstnáni na sebe. Ženy jsou ke mně velmi fyzické a ta co je naopak napravo - mladá dívka podobná Tereze Maixnerové z Odpoledních televizních novin - mi jemně odstraňuje řasu, kterou mám u oka.