Hluboko v noci se mi zdálo přibližně toto. Sedím ve školní třídě na hodině předmětu "Právo a ekonomie". Učitel nám velmi sebejistě sděluje, že počátky klientelismu byly už za komunismu, že ani se Slušovicemi nebylo všechno v pořádku stejně tak jako s bankami. Udává čísla, která si nestačím zapisovat, neboť je zapomínám dříve, než jsou celá vyslovena. Jedna dívka po mé levici se přihlásí a vyjádří svou domněnku, že ta čísla si učitel pouze vymýšlí. On s rozpaky přiznává, že ano. Hodina končí, dostáváme zápočty do indexu. Avšak dívka, co je přede mnou obdrží za tlustý svazek diplomové práce rovnou bakalářský titul. Byla tak bystrá, že se dostala o rok před nás a nyní její studium mimořádným způsobem končí. Jmenuje se Nataša. Při pohledu na její diplomku se drze, jak je někdy mým zvykem, táži, kdy bude také něco svého vlastního tvořit, kdy vyjádří něco sama ze sebe? Ona se na mne podívá trochu vyboulenýma očima přes tlustá skla brýlí a říká, že si nedovedu představit, co jí stálo za úsilí přebírat pouze myšlenky a fakta a neuchýlit se k opisování cizích formulací. Dodává, že má chuť mi za to, co jsem jí řekl, dát facku. Přemýšlím o jejím pohrdání vlastní tvorbou, které naprosto nechápu.