Zdálo se mi, že jsem zdědila dům. O tomhle domě se mi už zdálo v životě mockrát, ale neznám ho. V žádném z těch snů mi ale nepatřil, vždycky to jenom vypadalo, že v něm budu bydlet, ale nějak se to komplikovalo. Je to moc pěkný dům, prostorný a takový členitý. Já ho vždycky procházím a říkám - tady bude jeden dětský pokoj a tady druhý, tady si uděláme obývák atd. A místnosti pořád nekončí, je jich tam fakt spousta. Vždycky jsem z toho domu nadšená, ale vždycky tomu něco zabrání. V tomhle snu jsem ten dům zdědila. A opět jsem se jím procházela a byla jsem z něj nadšená. Ale byli v něm nějací nájemníci a ty to považovali za podraz a nechtěli se toho domu vzdát. Pořád docházelo k nějakým hádkám a pak řekli, že než aby ten dům byl můj, že ho raději zbourají. A opravdu v okamžiku, když jsem byla v patře toho domu, tak strhli všechny schody a já zůstala uvězněná nahoře. Začala jsem mít strach, že ten dům spadne a lezla jsem ven oknem. Musela jsem přejít po takové okení římse a dost jsem se bála a bála jsem se, že až to zjistí, že jsem z toho domu utekla, že mě budou pronásledovat a utíkala jsem někam do centra města, že v davu se určitě ztratím.
Pak zvonil budík. Pocitově to byl sen dost úzkostný a takový smutný. V nějaké knize jsem četla, že dům ve snu znamená osobnost člověka. Tak nevím jak si to vyložit. Jestli tak, že mě nějaké vnější vlivy ovlivňují až tak, že by se má přirozená osobnost mohla rozpadnout. No je fakt, že poslední týdny jsem dost ve stresu kvůli zkouškám, ale zas tak negativně to nevidím.