Sen tak nějak navazoval na předchozí, ale už jsem byla z té kavárny pryč a šla jsem do nějakého pekařství koupit něco dětem ke svačině. A koupila jsem jim nějaké rýžové koblihy polité zelenou cukrovou polevou a jako bonus mi přibalili čokoládové bonbóny. To mě celkem potěšilo, (já čokoládu ráda) a pak jsem šla domů a koukám, před vraty stojí auto mojí šéfové. Tak jdu dál a Vítek mi povídá, že tu už na mě čeká pěkně dlouho. Já mu chtěla vyprávět tu příhodu z té kavárny, ale najednou vidím tu říďu, jak sedí u nás na gauči a má obvázané rameno a celou levou ruku pryč. Tak nechápavě koukám a chci nějaké vysvětlení a je mi jasné, že je to průser a pak mě budí dcera, že chce ke mně pod deku. Je šest ráno a já už odmítám znovu usnout. Čekám, až holka usne a potichu vstávám. Takhle příšernou noc už jsem neměla hodně dlouho.