V dalším snu se mi zdálo cosi o keramické dílně a mém výtvarném kroužku a pak se sen stočil k tomu, že jsem šla do nějaké kavárny, kde jsem si dala kafe a oni mi pak naúčovali sedmsetpadesát korun. A já jsem se s nimi hádala, že je přeci nemožné, aby kafe stálo sedm stovek, ale nebylo mi to nic platné. Chtěla jsem tedy mluvit s vedoucím a vedoucí té kavárny byl nějaký mafián a řekl, že dokud to kafe nezaplatím, že mě z té kavárny nepustí a já potají ze záchoda psala nějakou sos smsku, ale jak to dopadlo už nevím, protože mě vzbudily výstřely. Bylo půl třetí ráno. Kdo a na koho kde střílel nevím, protože jsem vzápětí znovu usnula.