Jela jsem se svým mužem autem do nějakého baru. A akorát když jsme tam přišli, tak tam začínala hrát kapela Chinasky. Tak jsme si řekli, že si to teda poslechneme, ale oni zahráli jen pět psniček. Pak odešli někam do zadních prostorů toho baru. A nás to nějak rozčílilo, že to nebyl žádný koncert, tak jsme vyšli ven, že si na ně počkáme u zadního vchodu a až budou odcházet, tak jim to řekneme, že to jako stálo za starou bačkoru. A když jsme k tomu zadnímu vchodu přišli, tak oni už měli skoro naloženou aparaturu a okolo toho auta se motal nějaký jejich manažer. Byl to takový mrňavý chlapík s divnou čepicí na hlavě. A my jdeme k němu a najednou koukám, že má na ramenu takového velikého zeleného pavouka. Něco jako tarantule, ale byl zelený a veliký asi jako dlaň. A jak jsme se k němu přiblížili, chtíc mu vyjádřit svůj názor, tak najednou ten pavouk po mě skočil a kousnul mě do ruky. Dost to štíplo. A ten maník říkal, že je to teda blbý, že mě pokousal a že bych s tím asi měla jet do špitálu, protože to je jedovatý pavouk. A odjel. Tak já tedy jela do nemocnice, už sama, kam se poděl můj muž to nevím. A oni v té nemocnici jak ten kousanec uviděli, tak hned děsná panika, že to je jako průšvih a že mi musí odebrat nějaké vzorky z té ruky, jak moc už to zasáhlo tkáňě a tak nějak. A já koukala na ten kousanec a ono to fakt už vypadalo dost hnusně, celé to zmodralo a potáhlo se to takovou tvrdou kůrkou a už to bylo i dost veliké. Ten kousanec byl kousek od palce, ale ten flek už byl skoro přes celou ruku. Tak oni mi do toho napíchali hromadu injekcí a že to sejně nestačí a ještě vzali nějakou malinkatou vrtačku a tou mi tam vyvrtali dírku, kterou pak nějak vytahovali ty vzorky. A mě to pořád sem tam štípalo, ale jinak to zas tak moc nebolelo. Pak mi to něčím namazali a zavázali a dali mi antibiotika a že mě budou hospitalizovat, že je to fakt dost nebezpečné. Že kdyby ty masti a prášky nezabraly, tak že mi tu ruku budou muset amputovat, jinak že bych umřela. Tak já tedy že jo a jdu za tou sestrou do nějakého pokoje a ona mi povídá, že by mi měl někdo přinést osobní věci, jako kartáček na zuby a tak. A já najednou věděla, že nemám vůbec nikoho, kdo by mi ty věci přinesl a bylo mi dost smutno. A pak jsme vešli do toho nemocničního pokoje a to byl naprosto luxusně vybavený pokoj. Starožitný nábytek, obrovské prosklené dveře na terasu. Já na to koukám a ptám se té sestry, kolik mě ten nadstandart bude stát a ona mi povídá že nic, že takhle dneska už vypadají všechny nemocniční pokoje. Tak já jsem si tedy oblékla nějaké šaty co mi dali a šla jsem se projít po chodbách a cítila jsem jak mi v té ruce pořád škube a čím dál víc mě pálí a říkala jsem si, že je to asi v háji, že se to nehojí.
Pak jsem se vzbudila tím nepříjemným štípavým pocitem a zjistila jsem, že jsem si strhla na ruce puchýř, co jsem tam měla po mé domácí práci s opalovačkou. Fakt to dost pálilo, že mě to vyhnalo z postele. Šla jsem to opláchnout a hodit na to náplast a byla docela ráda, že ten sen skončil, protože pocitově byl dost depresivní. Ještě než jsem si zase lehla jsem ho zapsala. Jenže jsem usnula a on pokračoval, i když už nebyl tak úplně o mě.
Takže já byla stále v té nemocnici, ale ta ruka teď už byla lepší. A tak jsem se tam začala různě přátelit s dalšími pacienty. A kousek od mého pokoje bydlela nastávající maminka. Taková mladá holčina to byla a já si říkala, že před lety jsem taky byla hodně mladá nastávající maminka a tak jsem za ní často chodila, protože mi přišla taková nervózní a vyděšená. A ona se mi pak svěřila, že její manžel je členem nějaké mafie a že si jeho rodina nijak nepřála aby byli spolu. A on za ní jednou přišel a přinesl jí bonboniéru, kterou jí posílala jeho babička. Ale jí se do čokolády moc nechtělo. Měla zrovna nějaký jiný chutě, tak jak to ty těhotný mívají. Tak on si tu bonboniéru otevřel a snědl pár bonbónů a za chvíli byl mrtvej. No byla to učiněná hrůza, celý personál té nemocnice byl v pohotovosti. Do toho přijeli policajti a obvinili jí, že ho otrávila. No a já byla jediná, kdo viděl, že jí tu bonboniéru přinesl on. Ale ona mi říkala ať nic neříkám, že by mě potom taky zlikvidovali. A byla už chudinka tak nějak smířená že to má asi odpískané. Ale oni jí nezatkli, protože měla každým dnem rodit, tak že až potom. A hned odpoledne do toho špitálu přijela celá ta jeho mafiánská famílie a narovinu jí řekli, že si nejdřív počkají, až porodí to dítě a pak že je s ní ámen. A mě to pořád nedalo a říkala jsem si, že se s tím musí něco dělat. Tak jsem šla za takovou starší sestrou co tam sloužila a celé jsem jí to vypověděla. A ona taky říkala, že s tím musíme něco udělat. A že si všimla, že ta hlavní mafiánka měla takový zvláštní náhrdelník a že kdyby se nám ho podařilo získat, tak je všechno vyřešené. V tomto bodě dost tápu, nevím jak by se to tím vyřešilo, ale v tom snu mi to bylo jasné. A tak jsme šli za tou maminou a říkáme jí, že musí za ní dojít a říct jí, že jestli chtějí to dítě, tak že jí musí dát ten náhrdelník a nechat jí pak být, jinak že hned jak se to malé narodí, tak zmizí a oni ho pak už nenajdou. A ta ženská na to tedy přistoupila, přeci jenom to byl potomek jednoho z nich. A ona tedy přinesla ten náhrdelník. Pak už nevím jak to dopadlo. Vzbudila mě kapající voda do postele. Pršelo a já měla nad sebou otevené střešní okno.
Můj celkový dojem z toho snu nebyl nic moc. Bylo to celé takové depresivní a chaotický. Ale zaujalo mě to snové pokračování