Sen byl docela obsáhlý dějem, ale mě zůstala v hlavě jen část. V nějakém domě jsem hledala koťata. Byly tam i mé děti a i jiní lidé. A hodně zvířat. Já někomu vysvětlovala, že ty koťata už by se měla dát od mámy. A někdo mi tam říkal, že snad jedna paní z domu by si je vzala a šel pro ní. Ona přišla a vybrala si nějaké strakaté. Potom koukám, že se tam pod takovým starým gaučem schovává bílé. Tak ho beru do náruče a ptám se jedné holky, jestli by ho nechtěl její přítel. A ona že jo, že má kočky rád a že ho hned k němu odvezeme. Vyšly jsme ven a byla tam docela dost velká zima. Já měla jen takovou tenkou mikinu. Tak se jí ptám jak je to daleko a ona mi říká, že pojedeme tramvají. Tak já to kotě schovala pod tu mikinu, aby mu nebyla zima a čekáme na tramvaj. Ta přijíždí a kousek jedeme, ale pak se zastaví a řidič nám říká, že je rozbitá a že si máme sehnat jiný odvoz. Takže zase vystupujeme a rozhodneme se jít pěšky. Je fakt zima a je to dost daleko. Konečně dorazíme k nějakmu činžáku a hned v přízemí je byt, do kterého vejdeme. Rozhlížím se a vidím, že je tam spousta aparatury. A ta holka mi vysvětluje, že její přítel je nějaký známý kytarista. Já pouštím to kotě na zem a koukám, že mám ruce celé červené od mrazu. Tak si sedám v obýváku na gauč a balím se do nějaké deky. V tom přichází přítel té holky a je moc milý. Z kotěte má radost. Začínám vnímat že mezi námi přeskakují takové ty první jiskřčky a je mi to dost blbý kvůli té holce a tak chci odejít. Ale on říká že ne, že jsem celá promrzlá a že si musím dát čaj a znovu mě balí do té deky. Jeho přítelkyně odchází a mně je jasný, že jsem v maléru. Odvádím řeč na to kotě. A zvoní budík, což je docela škoda :-)