Sen měl zajímavou myšlenku. Šlo v něm o to, že jsme bydleli v nějaké dost chudé čtvrti. A byly tam takové dvě party. Jedna parta, v té jsem byla i já, pomáhala místnímu domovu důchodců a ta druhá parta zase místním sociálně slabším občanům. No a jelikož prostředků bylo všude málo, tak mezi těmito dvěma partami byla značná rivalita. To mi přijde na tom snu hodně úsměvný. No a jednoho dne se strhla úděsná vichřice, ale fakt obrovská. Strhalo to i nějaké domy. A já hned po té vichřici se vydala zjistit, jak si vede ten můj důchoďáček a zjistila že škody nebyly zas tak velké, ale nějaké přeci jen. No a jak ten vichr sebral všechno co mu přišlo do cesty, tak se pak po ulicích válely rozličné věci.A já se vydala tedy do těch ulic, získávat kořist pro ty babičky a dědy. A běhala jsem po těch ulicích a sbírala různé kbelíky a židle a jiné věci. No ale to samé přesně dělala i ta parta, co se zase starala o ty sociálně slabší občany. A v jedné ulici jsme se střetli. A začala dost velká hádka o nějaké věci, co se tam povalovaly. A když už to dost gradovalo, tak se tam najednou objevila taková stará paní ve starých a orvaných šatech. Jakoby takový průnik těch dvou věcí, jako těch důchodců a těch chudých. A povídala nám, jak je to smutný tohle vidět, že si sice hrajeme na dobré lidi, že chceme pomáhat, ale místo toho se chováme takhle. No docela dlouho mluvila, já si to všechno nezapamatovala, ale vím, že nakonec jsem si uvědomila že má děsnou pravdu a hodně jsem se styděla. Ale těm druhým to bylo nějak fuk. A já se s nimi přestala přetahovat o ten lavór a šla jsem pryč, s takovým studem uvnitř sebe.