Sen se odehrával opět v nějakém obchodním středisku, kde jsem chodila po obchodech a nakupovala. Tu to, tu ono. A pak mi volá na mobil můj brácha a říká mi, že v tom obchoďáku v kavárně čeká jeho žena, tedy má švagrová a že má pro mě nějaké věci na holku, tedy věci po jejich dceři. No a já šla do té kavárny a měla jsem už úplně nacpaný batoh a přemýšlela kam ty věci dám a doufala že jich nebude moc. A pak jsem vešla do té kavárny a tam byla na stěně malba nějaké ponorky a mě ta malba dost zaujala, byla taková detailně propracovaná a říkám té své švagrové, že se to jejich synovi fakt povedlo, že takhle moje děti malovat neumí. No a pak mi ukazovala nějaké to oblečení a najednou nějak z rozhovoru vyplynulo, že ta malba na té zdi je vlastně hrobka nějakého významného člověka a že to tedy nemaloval ten jejich kluk.
Tenhle sen byl jasným odrazem předešlého dne, který jsem strávila vytříděním dětských šatníků. Úklidu zimního oblečení, vyřazení malého oblečení, probrání pytlů s velkým oblečením a soupisem věcí, které je potřeba koupit. A taky jsem ten den po telefonu mluvila s bráchou a říkala mu, že mám pro ně nějaké věci. To bylo v tom snu zcela opačné, protože můj bratr má mladší dceru než já a tudíž věci posílám já jemu a né on mě.