Sen se odehrával celkem dost dlouho a byl vesměs o cestě domů. Ale detaily mi nezůstaly v paměti. Jen vím, že mě na té cestě pořád něco zdržovalo, pořád jsem potkávala různé lidi a pořád něco řešila. Taky vím že jsem se pohybovala v různých domech. Pocitově to byl sen kladný. Pozoruhodný byl ale jeho závěr. Ten si naopak pamatuju úplně detailně. Po tom všem putování se mi konečně podařilo dostat se domů. Opět to byl ten starý panelákový byt z mého dětství. Byl úplně stejně zařízený, tak jak si to pamatuju. A v kuchyni na stole stál vánoční stromeček a pod ním byly dárky. A já byla najednou děsně nervózní a věděla jsem že přijde. (Nyní nemyslím Ježíška, ale svojí maminku) A pak už jsem slyšela, jak v patře zastavil výtah, tak jsem jí pospíchala otevřít. A bylo to moc pěkný setkání. Měla na vodítku štěně a ve schráně na kočky odrostlé kotě. A oba mi je ukazovala a říkala mi, že bez zvířat to nebylo ono a tak že si je pořídila znovu. A tak různě jsme jedna přes druhou všechno možné vyprávěly a pak jsme vešly do kuchyně k tomu stromku a já jí říkám "Vidíš, nebyla jsi s námi na Vánoce, máš tady od nás dárky" a ona mi na to povídá "Víš, někdy je potřeba delší doba, než si to člověk v sobě všechno srovná" A pak jsme se objaly a já jí držela hrozně pevně a nechtěla jsem aby ten pocit skončil. V ten moment jsem se probudila.
Tady by se asi patřilo vysvětlit, že moje maminka zemřela v loni na jaře a tohle byl první dobrý a krásný sen o ní od té doby. Zdálo se mi o ní mockrát, ale v těch snech byly vždycky jen hádky. Pozoruhodné na tom je, že jsem včera, při zapisování snu, se o tom zmínila a napsala jsem, že bych si přála aby to tak nebylo a aby se mi o ní zdálo taky někdy něco pěknýho. Měla psa a kočku. Pes byl starý a zemřel pár týdnů po ní. Kočku mám do dnes. Tak to mě na tom snu pobavilo, že i tam někde, kde byla a je si zase pořídila zvířátka. Tedy v podání toho snu.