Sen se odehrával v bytě, ve kterém jsem bydlela jako dítě, v pražském paneláku. Teď jsem v něm ale bydlela se svojí rodinou. Celý sen byl tak nějak postavený na tom, že se moji kluci chystali na skautský výlet. Ten se měl konat tento týden ve čtvrtek, 8. května, díky tomu volnu. Z nějakého důvodu jsem jim ale bágly balila už o pár dní dřív a v tom zvonek, na návštěvu přišla má kamarádka z dětství. Chvíli jsme seděly a povídaly o dětech a o životě vůbec a ona mi pak povídá, jestli už mám uvařenou tu čočku, co mají mít kluci sebou na ten výlet. A já, aniž bych se podivovala nad tím, že mají mít sebou vařenou čočku, jsem jí odvětila, že ještě né, že na to je čas. A pak už byl večer a všechno spalo a já žehlila vyprané prádlo a najednou klíče v zámku a přišla tam moje máma. A já se opět v tom snu vůbec nedivila kde se tam vzala, prostě jsem to brala že je to tak v pohodě a že přišla z práce. Tak jsem nechala toho žehlení a šla jsem jí uvařit kafe. A ona mi povídá, že má moc pěkně uklizeno. A já se rozhlídnu okolo a opravdu, celý byt jako klícka, toho jsem si před tím ani moc nevšimla. Ale nějak mě ta věta podráždila, že mi kontroluje pořádek a už jsem byla nějaká rozladěná. A máma se mě pak ptá, jestli už půjdu spát a já jí říkám že né, že půjdu ještě uvařit tu čočku. A jí to přišlo jako děsná blbost, že mají mít na výlet vařenou čočku a začala kritizovat celý skaut a že vůbec jsou to všechno voloviny, tyhle spolky a to už jsme se nějak kvůli tomu dost rafly. Pak najednou nějaká snová pauza a děj pokračuje až ve středu ráno, když vedu děti do školy a školky, tak najednou koukám, že když jdeme okolo klubovny, tam tam už spousta dětí v krojích a s báglama. A já říkám jak to že jsou tam už dneska, když výlet je až zítra a oni na mě všichni tak koukaj, jako že jsem úplně blbá, že přece na výlet se jede už ve středu a né v ten čtvrtek. Tak já děsně vynadám staršímu synovi a vleču je rychle domů a sem ráda že už mám sbalený ty batohy, ale najednou si vzpomenu na tu zpropadenou čočku, že jí ještě nemám hotovou a tak posílám kluky napřed a že jim tam tu čočku pak rychle ještě hodím. A mám jí už předvařenou, takže jí z toho hrnce sypu do nákupního košíku. Myslím tím do toho velkého, na kolečkách a je jí tolik, že je skoro plný. Co je zvláštní, že těmi mezerami vůbec nepropadá ven. A pak si říkám, že bych jí měla ještě nějak ochutit, že jen takhle nahrubo uvařená nebude dobrá a tak do ní sypu čerstvé ostružiny a taky strouhaný sýr. Nějak halabala to zamíchám a už s tím jedu k té klubovně. Tam už je děsná hromada lidí a já parkuji košík s čočkou u nějakého kiosku, kde jsou dřevěné stoly a lavice. A tam najednou potkávám holky ze střední a stojíme a tak nějak kecáme o všem možném. A v tom k nám přijdou nějaký chlapi a ptají se, jestli můžou kus tý čočky sníst a já říkám že jo, že pohoda, že je jí dost. A zase kecám s těmi holkami a pak už vidím že se ty děcka všude už chystají vyrážet, tak se narychlo loučím, že musím ještě najít kluky a dát jim konečně tu čočku a najednou koukám, že v tom košíku jí zbylo už jen na dně, že každý kdo šel kolem jí kus snědl. Takže nakonec jim dávm jen takový poloprázdný mikrotenový sáček.
Tenhle sen není moc zvláštní. Když opomenu pozoruhodný pokrm - čočku s ostružinami a sýrem :-)), tak to, že se ve snu zase vracím do tohohle starého bytu, to se mi stává dost často, ale že se tam setkávám i se svojí dávnou kamarádkou z dětství, to je novinka. Moc let jsme se neviděly. A pak jako vždycky, kdykoli se ve snu potkám se svojí mámou, nakonec to končí hádkou. Já nevím proč. Moc bych si přála, aby ty sny s ní byly taky o těch hezkých věcech, které mezi námi byly a né jen o našich nedorozumněních a neporozumněních.