Smysly

Smysly nám umožňují získávat informace o okolním světě, ve kterém žijeme, i o sobě samých.

Tradičně se (u člověka) rozeznává pět smyslů:

V tomto výčtu se jedná vesměs o exteroreceptory, které snímají informace o okolním světě, a často se zapomíná na neméně introreceptory, které snímají informace o vnitřním stavu systému – jako je například poloha těla a vzájemné postavení jeho různých částí, pohyb, napětí svalů.

Cvičení

Znehybnění

Zkusíme na několik minut znehybnět v určité poloze, kterou právě zaujímáme – například u počítače, a postupně se budeme zaměřovat na jednotlivé smysly, jaké informace nám v tuto chvíli poskytují:

zrak – co vidím, když civím před sebe: obrazovku, a ní nějaké znaky, barvy, možná i nějaký pohyb (např. přiblblá reklama). Po chvíli mohu pohnout očima – mohu vidět stěnu s jejími nerovnostmi. Abych viděl více, musím pootočit hlavou – opět ji nechám chvíli v klidu a civím před sebe. Možná si povšimnu nějakých pro mě nových informací, kterým jsem dříve nevěnoval pozornost – jsou pro mě důležité, mají pro mě nějaký význam?

sluch: Přestanu vnímat zrak (mohu, ale nemusím přivřít oči, abych se lépe soustředil) a co slyším: možná hukot větráku počítače, tikot hodin, vzdálený hovor, šramot, možná mám puštěnou nějakou hudbu jako kulisu – pokud je to tak, pokusím se ji intenzivně vnímat – jaké mi přináší informace, jak jsou pro mě důležité, co mi přináší, do jakého vnitřního stavu mě dostávají? Mohu vše vypnout a poslouchat i vlastní zvuk – mohu mluvit, šeptat, vydávat nějakou mantru. Jak slyším sám sebe? Interferuje nějak můj zvuk se zvukem okolí?

hmat: zřejmě cítím podložku pod svýma rukama, stůl, stehna, možná klávesnici, myš. Zkusím vnímat inteznivněji, než obvykle: pokud při psaní potřebuji kontrolu očí, zkusím se jí nyní vzdát. Mohu lehce ohmatávat klávesy – která je asi která? Jaký tvar vnímám, když mám ruku na myši? Je mi to pohodlné, příjemné, anebo už unavující, až bolestivé? A jak hmatám ostatními čásmi těla? Cítím styk nohou s podlahou, zadku či zad se židlí? Mohu spustit ruce na stehna: ruce pod sebou cítí moje stehna a moje stehna zase pociťují tíhu mých dlaní, které na nich spočívají – jsou to odlišné pocity, ale dohromady mohou dávat i jednolitý vjem. A co ostatní části těla? A co teplota? Mohu cítit teplé dlaně a chladná stehna. Anebo je to naopak? Vnímám teplotu dlaní dlaněmi, anebo stehny? Různé části těla mohou pociťovat jinou teplotu a i jiné vjemy. Co třeba proudění vzduchu? Po delší době nehybnosti už některý tlak můžu pociťovat jako bolestivý – židle, hrana stolu. Kde končí tlak a začíná bolest?

čich: Většinu času ani jeho informace nevnímám, pokud je "všechno v pořádku". Nyní se mohu více soustředit na to, jestli ten vzduch, který dýchám, mi "voní". Anebo jej vnímám čistě neutrálně? Možná si při tom uvědomím ne zcela stoprocentní stav svého čichového orgánu – ucpaná nosní dírka může rozptýlit moji pozornost. Mohu vnímat svůj vlastní tělesný pach, anebo vlastní parfémy, které případně používám? Pach či vůni jiných? Anebo ještě i těch, kteří místnost opustili? Další pachy v místnosti, které už sotva rozeznávám – většinou je registruji, jen pokud přijdu do jiné místnosti. Jiné to je, když se vedle v kuchyni vaří (anebo se mi už pálí procesor). Čich je dost zanedbávaným smyslem – co mi ještě může říci? Představím si, že by to byl poslední smysl, který mi zbyl – dokázal bych s jeho pomocí komunikovat? A ještě otázka – co cítím při výdechu? Anebo dokonce, když si říhnu?

chuť – většinou se dostává ke slovu až při jídle anebo pití. Jak jíme a popíjíme často? Máme potřebu neustále něco ujídat, přikusovat, popíjet? Pokud je to při práci či jiné činnosti, jak moc ještě vnímáme to, co si dáváme do úst? Jak to jídlo nebo pití chutná? Mění se nějak jeho chuť během žvýkání, cucání, polykání? Vnímáme chuť jinak ústy, patrem, různými částmi jazyka? A co, když právě nejíme? Vnímáme nějakou pachuť v ústech, anebo svoji ústní dutinu pociťujeme jako příjemné místo? Můžeme mít vyschlo v ústech – je to chuť, anebo hmat, ten pocit sucha, lepivost jazyka? Vidíme, že v ústech máme více smyslů, nejenom chuť, ale uplatňuje se i čich, jazykem můžeme i hmatat, cítíme tlak zuby.

Zkusíme si srovnat, co jsme si v dosavadní části cvičení uvědomili: Smysly často nepůsobí odděleně, každý z nich nám podává nějaké informace o světě ze svého "úhlu pohledu" – dle svých možností: Zrak vnímá elektromagnetické vlnění v oblasti viditelného světa, sluch akustické vlnění v oblasti slyšitelnosti, hmatem můžeme vnímat jak stálý tlak, tak i pohyb, vibrace, ale i teplotu – tj. tepelné vibrace molekul. Čich a chuť nás nějak informuje o chemii toho, co vdechujeme.

V mozku si informace z jednotlivých smyslů nevědomky skládáme dohromady a vytváříme si nějaký ucelený obraz světa, který nás obklopuje. Co se stane, když některý ze smyslů vypadne? Zkusíme si představit svět smyslově handicapovaných lidí: je jejich svět jiný, než ten náš? Odkud berou anebo si nahrazují informace, které jim v důsledku jejich handicapu chybí? Slepec si o něco prodlouží hmat slepeckou holí, naučí se lépe využívat sluch.

Další důležitý poznatek se týká toho, že kromě okolního světa můžeme smysly vnímat i sami sebe: Zrakem si můžeme prohlížet vlastní tělo, zpravidla kromě zad a hlavy – z té si zpravidla vidíme jen špičku nosu – ale může nám pomoci zrcadlo, soustava zrcadel, kamera. Můžeme poslouchat vlastní hlas – jednak vzduchem, kterým se šíří od úst k uším, ale i přenáší se i vibracemi kostí a dalších tkání i dutin v naší hlavě. Slyšíme i jiné zvuky, které působíme: tlesknutí dlaní se šíří do prostoru a vnímame je sluchem. Podobné je to i s hmatem. Podobně i čich a chuť nás může informovat o nás samých – jak třeba chutná naše vlastní dlaň? Jak je cítit to, co z nás vychází? Zpravidla to vnímáme nepříjemně, ať už jde o exkrementy anebo o pot, a snažíme se tyto tělesné pachy potlačit a skrýt před ostatními; neztrácíme tím ale i některé důležité informace sami o sobě?

Další smysly, které se mezi uvedených pět zpravidla nepočítají, nás informují o "vnitřních záležitostech" našeho těla i celkého organismu – jsou to interoreceptory, kterými vnímám např. napětí ve svalech, šlachách, kloubech, postavení jednotlivých údů, ale i polohu hlavy. Jedním z takových dalších, "skrytých" smyslových orgánů je např. vestibulární aparát.