Projekt: Hesla Jednoty bratrské/výročí/2022

Podstránky editovat

Výročí 2022 editovat

Vloni jsme si s tísní v srdci připomínali neblahé následky bělohorské bitvy, staroměstské exekuce. V roce 1622 ale upevňování císařské moci, zakotvené v jediné vůdčí římskokatolické ideologii, zdaleka nekončí. Již není souzeno několik desítek vůdčích osobností povstání, je souzený celý národ. Zasedají soudy, konfiskují se majetky celých rodin i celých měst, v Čechách i na Moravě. Navrátivší se jesuité přebírají celou Karlovu universitu. Její poslední utrakvistický rektor Jan Campanus Vodňanský se ji snaží bezúspěšně zachránit, ale nakonec zcela zdrcen v témže roce umírá.

Ono nechvalně známé "spojení oltáře a trůnu" se stalo osudným nejen pro většinu obyvatel naší země, kterážto vyznávala jinou než "státem uznávanou víru", ale jako bumerang se nám v dějinách stále znovu vrací.

V Brandýse nad Orlicí zemřel 8. února 1622 bratrský senior Matouš Konečný, o jehož předchozím působení v Mladé Boleslavi jsme se více dozvěděli nálezem truhliček na mladoboleslavské Karmeli před patnácti lety. (Padesát let před ním, 13. ledna 1572, v Mladé Boleslavi zemřel biskup Jan Augusta.)

Jan Amos Komenský v roce 1622 vydává Přemyšlování o dokonalosti křesťanské; dedikuje jej své první manželce Mandaleně Vizovské s oslovením Manželko má milá, klénote můj po Pánu Bohu nejdražší! Podepsán Tvůj věrný manžel do smrti J. A. – asi netušil, že smrt přijde tak záhy: ještě téhož roku mu jeho Mandalena Přerově zemře i s dvěma malými synky na morovou epidemii. Po deseti letech (1632), v naději na návrat exulantů do vlasti, v Lešně vydává Haggaeus redivivus – ale jeho naděje záhy padá.[1] Když se Komenský nakonec loučí s jednotou bratrskou svým Kšaftem (1650), asi už nedoufá, že i jednota se jednou znovuzrodí a obnoví:

17. června 1722 Kristián David (1692–1751) (viz zadní předsádku) pokácel první strom k výstavbě Ochranova. Podobně – jako Ježíš – vyučen tesařem, záhy se stává kolportérem Nových zákonů na svou rodnou Moravu a zpátky do Ochranova tajně převádí další bratrské rodiny. O pět let později je zvolen jedním z dvanácti ochranovských starších, potom dokonce jedním ze čtyř vrchních starších. Je znám jako zanícený kazatel, po roce 1728 je jako misionář posílán do různých koutů světa: Působí v Grónsku, Holandsku, Švýcarsku, Livonsku a v roce 1749 míří do Ameriky, kde pomáhá při výstavbě osad Nazareth a Bethlehem v Pensylvánii.

Ochranov (Herrnhut) na panství hraběte Mikuláše Ludvíka von Zinzendorfa (1700–1760) je vzdálen asi 250 km od Halle nad Sálou, kam předtím Mikuláš Ludvík chodil do školy. Byla to jen náhodná shoda okolností, že zde ve stejném roce 1722 vychází reedice Bible Kralické z roku 1613? Nakladatelem je hrabě Erdmann Heinrich Henckel von Donnersmark (1681–1752).[2][3][4] Halle tehdy bylo centrem pietismu a obě hrabata byla jeho stoupenci. (Později zde kázal také Kristián David.)

5000 exemplářů tohoto prvního vydání Hallské bible bylo vytištěno v tiskárně sirotčího domu (Druckerei des Waisenhauses)[5], kterou spolu s dalšími charitativními institucemi založil pietista, filantrop a mecenáš August Hermann Francke (1663-1727). Ukázku jejího tisku – heslo letošního roku z Janova evangelia 6,37 – jsme vybrali na obálku letošních Hesel:

Wssecko což mi dáwá otec, ke mně přigde:
a toho kdož ke mně přigde, newywrhu wen.

V Halle byla Kralická bible vydána ještě dvakrát – v letech 1745 a 1766. Byla to velká podpora pro množství českých a moravských exulantů. Historickou předmluvu k třetímu vydání napsal Jan Teofil Elsner (Bogislaus Ignatius, 1717–1782), překladatel a vydavatel starší bratrské literatury, senior jednoty bratrské. [6] [7] Jemu m. j. vděčíme i za exilové vydání Komenského Přemyšlování, jehož první vydání se nedochovalo.

Padesát let po založení Ochranova, 5. října 1772, umírá první biskup obnovené Jednoty bratrské a misionář David Nitschmann, rodák ze Suchdola nad Odrou, ordinovaný Danielem Arnoštem Jablonským, vnukem Jana Amose Komenského. Umírá v pensylvánském Bethlehemu, kteroužto osadu společně s Zinzendorfem a dalšími ochranovskými misionáři založili.

V připomínání dalších úmrtí bychom mohli dále pokračovat. Zdaleka nejde o oplakávání významných osobností – vždy vítězí vděčnost nad požehnanými lety jejich životů, ve kterých mohli působit.

Mírou vrchovatou to platí i o Miroslavu Matoušovi, který se narodil 28. října 1921 v Nevráticích a zemřel vloni 1. dubna 2021 v Čerčanech. 99 let jeho života bylo bohatých. Poté, co po únoru 1948 opustil studium na komunisty vedené Filosofické fakultě a musel si odkroutit vojnu, začal jako učitel náboženství a později kazatel Československé církve husitské. Když v roce 1958 přišel o státní souhlas pro výkon duchovenské služby, musel se jako dělník živit všelijak, třeba na stavbě radotínské cementárny. Teprve v roce 1967 mohl nastoupit jako kazatel Jednoty bratrské v Dobřívi.[8]

Celý život byl velmi literárně činný: jako redaktor, básník, překladatel, spisovatel. Až do nejzazších let svého života mu vycházela každým rokem aspoň jedna knížka – nepočítaje v to jeho mnohaletou práci na našich Heslech Jednoty bratrské. Známé je jeho přebásnění básnické sbírky Cherubský poutník od Angela Silesia. V posledních letech jej velmi zaujal Silesiův předchůdce, slezský mystik Daniel Czepko (1605–1660). Z jeho sbírky Sexcenta Monodisticha Sapientium stihl Mirek před svou smrtí přebásnit polovinu, tj. 300 dvojverší v alexandrínech.

Váš vydavatel Petr Heřman

22 (2000 let) editovat

122 (1900 let) editovat

222 (1800 let) editovat

322 (1700 let) editovat

422 (1600 let) editovat

522 (1500 let) editovat

622 (1400 let) editovat

722 (1300 let) editovat

  • léto – bitva u Covadongy, první významnější vítězství křesťanů nad muslimy ve Španělsku – počátek reconquisty

822 (1200 let) editovat

922 (1100 let) editovat

1022 (1000 let) editovat

1122 (900 let) editovat

1222 (800 let) editovat

1322 (700 let) editovat

1422 (600 let) editovat

1472 (550 let) editovat

  • 1472 Bratr Prokop z Jindřichova Hradce píše bratrské vyznání[11]
  • 1472-01-05 Bratří se obrací na všecko obyvatelstvo Čech s návrhem, aby jim odpůrci písemně podali všechny své stížnosti. [12]
  • 1472-10-04 V Kronachu u Bamberka se narodil Lucas Cranach.

1522 (500 let) editovat

  • 1522-05-09 Královská přísaha Ludvíka Jagellonského (bez kompaktát) [13]
  • 1522-06-01 Korunovace královny Marie Habsburské [14]
  • 1522-07 w: Lukáš Pražský z podnětu Jana Roha vstoupil do kontaktu s Martinem Lutherem[15]; Lutherovy další rozhovory s bratřími se týkají především překřtívání, se kterým Luther nesouhlasí, podobně jako se setrváváním Jednoty při sedmi svátostech. Biskup Lukáš Pražský nejprve do rozhovorů osobně nezasahuje, staví se k nim opatrně a zdrženlivě a teprve v červenci 1522 píše Lutherovi oficiální odpověď na Sperátovy otázky.[16] Ale Luther nerozuměl těžkému slohu Lukášovu...[17]
  • 1522-11-09 Narodil se w: Martin Chemnitz, luterský teolog.

1572 (450 let) editovat

1622 (400 let) editovat

1672 (350 let) editovat

1722 (300 let) editovat

1772 (250 let) editovat

1822 (200 let) editovat

1872 (150 let) editovat

1922 (100 let) editovat

1932 (90 let) editovat

1942 (80 let) editovat

1952 (70 let) editovat

1962 (60 let) editovat

1972 (50 let) editovat

1982 (40 let) editovat

1992 (30 let) editovat

2002 (20 let) editovat

2012 (10 let) editovat

2017 (5 let) editovat

2020 (2 roky) editovat

2021 (1 rok) editovat

Reference editovat

  1. Saský vpád do Čech 1631–1632
  2. w: Hrobka hrabat Henckelů von Donnersmarck
  3. hrady.cz: Hrobka hrabat Henckelů z Donnersmarcku
  4. w:de: Henckel von Donnersmarck
  5. Encyklopedieknihy.cz: Tiskárna sirotčího domu – Halle an der Saale
  6. Encyklopedieknihy.cz: Jan Teofil Elsner
  7. Biografický slovník HÚ AV ČR: ELSNER Jan Teofil 5.3.1717-21.4.1782
  8. Paměť národa: [1]
  9. Slovem obnovená: Poprava Jana Želivského, s. 58
  10. Jiří Kejř: Husité; s. 214
  11. Slovem obnovená: Bratr Prokop z Jindřichova Hradce, s. 118
  12. Müller: Dějiny Jednoty bratrské, str. 104
  13. Palacký: Dějiny, str. 1250
  14. Palacký: Dějiny, str. 1250
  15. Alena Nastoupilová: Lukáš Pražský a Martin Luther In: Středočeský vlastivědný sborník : Muzeum a současnost. Řada společenskovědní / Roztoky u Prahy : Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 20, (2002), s. 19-34.
  16. A české země…
  17. R. Říčan: Dějiny Jednoty bratrské, s.123–124
  18. Studie a texty ETF, číslo 28 (2017/1), Jan Augusta
  19. F. Hrejsa, Dějiny křesťanství VI, str. 206
  20. Eliška Baťová (Praha) Prolegomena k interpretaci a dataci nově objeveného Augustova Summovníku; Text je dílčím výstupem projektu Grantové agentury ČR reg. č. 15-14727S »Hymnologické koncepce Jana Blahoslava a Jana Augusty«, jehož nositelem je Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě. © Association for Central European Cultural Studies; Clavibus unitis 5 (2016), pp. 1-16; soubor cu_2016_05_batova.pdf
  21. Komenský: Historie o českých protivenstvích, str. 162–165
  22. Dějiny městečka Ždánic str.216, OCR
  23. Historie 1. lékařské fakulty
  24. Petr Halváček et. al.: Kacířská univerzita, UK Praha 2013, str. 132–134

Další zdroje editovat