Projekt: Hesla Jednoty bratrské/výročí/2017
Vysvětlivky:
- silně – významná výročí
- malými písmeny – málo významná výročí, nezmíněná v Heslech
17 (2000 let)
editovat117 (1900 let)
editovat217 (1800 let)
editovat317 (1700 let)
editovat417 (1600 let)
editovat517 (1500 let)
editovat617 (1400 let)
editovat717 (1300 let)
editovat817 (1200 let)
editovat917 (1100 let)
editovat1017 (1000 let)
editovat1117 (900 let)
editovat1217 (800 let)
editovat1317 (700 let)
editovat1417 (600 let)
editovat- 1417-??-?? V Míšni byl upálen mistr w: Mikuláš z Drážďan.
- 1417-01-25 Mistr w: Jan z Jesenice kritizuje neúctu k svatým obrazům a odmítání očistce. Shodné oficiální stanovisko zaujali umírnění husitští mistři → Usnesení pražské univerzity m.j. nařizuje povinnou úctu k obrazům.[1]
- 1417-01-31 Mistr w: Jakoubek ze Stříbra ve svém kázání v Týně prudce reaguje na usnesení univerzity o povinné úctě k obrazům a doporučuje obrazy a plastiky světců z chrámových prostor odstranit.[2][3]
- 1417-03-06 (so) Světící biskup Heřman Šváb z Mindelheimu unesen Čeňkem z Vartenberka na hrad Lipnici, kde je přinucen vysvětit první husitské kněze.[4]
- 1417-03-10 Pražská univerzita se oficiálně vyslovila pro přijímání podobojí – sbor mistrů, vedený Janem Kardinálem, vydal deklaraci schvalující kalich.[5][6]
- 1417-07-27 Sesazen avignonský papež w: Benedikt XIII. (vzdoropapež) – ukončeno papežské schizma. (Není mi jasné, jak bylo ukončeno schizma, když konec trojpapežství se uvádí až 1417-11-11.)
- 1417-11-11 Konec trojpapežství: Na Kostnickém koncilu zvolen nový papež w:Martin V. (kardinál Odo Colonna); tím je sesazen i bývalý papež w: Benedikt XIII. (vzdoropapež)
- 1417-11-26 – dopsána Bible olomoucká: Bible olomoucká pochází z roku 1417, písař zaznamenal datum dokončení druhého dílu (26. 11. 1417) na poslední straně Skutků apoštolů. Poslední kniha Písma svatého, Apokalypsa, byla do tohoto rukopisu připsána až dodatečně na samostatný poslední kvatern, protože původní písař postrádal předlohu pro pokračování. [7, 8][7]
1467 (550 let)
editovat- 1467 Olomouckým biskupem byl po tříletém vězení upálen bratr Jakub Chulava z Vyškova, protože neodvolal tvrzení, že zlý kněz neposvěcuje. Byl to první bratr, který pro své vyznání položil život.[8]
- 1467-03-26 (na Zelený čtvrtek): Volba bratrských kněží ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou[9]
- 1467-08-19 Ve Vídni byl upálen valdenský biskup Štěpán.[10]
1517 (500 let)
editovat- Lukáš Pražský: tisk: Krátké sepsání ku potěšení nemocnému při smrti ‒ známé též pod názvem Zpráva jedné paní, jak by člověk věrný, pracující již k smrti a v jaké naději umříti měl. Sepsáno ‒ pravděpodobně pro Johanku z Krajku ‒ ve formě modlitby, oslavující smrt jako přechod z tísnivých poměrů pozemského života do života věčného.[11]
- Lukáš Pražský: rukopis: O šesti příčinách bluduo obecních[11]
- 1517-10-31 Martin Luther vyhlašuje ve Wittenbergu 95 tezí a zahajuje reformu církve.
- 1517-10-09 Mikuláš Klaudyán vydává v Norimberku Herbář aneb zelinář od bratrského lékaře Jana Černého.[12][13]
1567 (450 let)
editovat- 1567-??-?? Maxmilián II. na nátlak české protestantské šlechty zrušil w: Basilejská kompaktáta.
- 1567-??-?? Bratří v Boleslavi na chvíli znovuotevřeli nový sbor, kázal přitom w: Jan Augusta.[14] [15]
- 1567-02-15..18 Jan Blahoslav: Filipika proti misomusům[16], tištěna jako: "Filipika proti nepřátelům vyššího vzdělání v Jednotě bratrské[17]
- 1567-06-27 Synod v Přerově potvrzuje kolektivní vedení Jednoty dvanáctičlennou Úzkou radou a odmítá sloučení s utrakvisty.[14]
- 1567-02-24 V Innsbrucku se narodil Jindřich Matyáš Thurn, bojovník za náboženskou svobodu.[18]
1587 (430 let)
editovat- Vyšel 4. díl Bible kralické (šestidílky), obsahující prorocké knihy, mj. i Ezdráše, ze kterého je heslo roku 2017: Gott spricht: Ich schenke euch ein neues Herz und lege einen neuen Geist in euch. Ez 36,26 (E)
1617 (400 let)
editovat- 1617-??-?? Jan Amos Komenský se vrací ze studií v cizině a začíná působit na bratrské škole v Přerově.
- 1617-01-?? V Tuchoměřicích (anebo v Praze) zemřel bratrský kněz a kantor Jan Vetter, syn překladatele Bible kralické Jiřího Strejce. [19][20]
- 1617-03-31 Ve Frankfurtu zemřel Jan Hederik, luterský kněz, jihlavský farář, autor polemik s Jednotou bratrskou.[21][22]
- 1617-06-17 Čeští stavové na sněmu přijali za krále Ferdinada Štýrského přesto, že o něm bylo známo, že se jedná o rekatolizátora.[23][24][25]
- 1617-08-27 V Praze zemřel Jiří Tesák Mošovský.
- 1617-08-30 V Basileji zemřel Johann Jacob Grynaeus.
- 1617-12-16 v Praze zemřel Mikuláš Albert z Kaménka, překladatel Bible kralické. [26][27][28][29]
1667 (350 let)
editovat1717 (300 let)
editovat1767 (250 let)
editovat1817 (200 let)
editovat1867 (150 let)
editovat- 1867-01-19 v Humpolci se narodil významný církevní historik w: Ferdinand Hrejsa.
1917 (100 let)
editovat- 1917-03-15 V Praze zemřel Heřman z Tardy.
- 1917-02-13 Narodil se w: Miloslav Kaňák, významný theolog CČSH. (Wikipedie ale uvádí datum narození 17. února)
1927 (90 let)
editovat1937 (80 let)
editovat1947 (70 let)
editovat1957 (60 let)
editovat- 1957-09-05 Generální synod v Bethlehemu vyhlašuje samostatnou Českou provincii Jednoty bratrské.
1967 (50 let)
editovat- 1967-06-01 Den Jeruzaléma
- 1967-06-25 Biskupská ordinace Adolfa Ulricha
- 1967-07-06 Zahájení generálního synodu Unitas fratrum v Potštejně
1977 (40 let)
editovat1987 (30 let)
editovat1997 (20 let)
editovat2007 (10 let)
editovat2012 (5 let)
editovat2016 (1 rok)
editovatZdroje
editovatReference
editovat- ↑ ČORNEJ, Petr. 30. 7. 1419 První pražská defenestrace – krvavá neděle uprostřed léta. 1. vyd. Praha: Havran, s. r. o., 2010. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 978-80-87341-00-1. S. 57.
- ↑ Jana Nechutová: Traktát Mikuláše z Drážďan "De Imaginibus" a jeho vztah k Matěji z Janova; in: Sborník prací filosofické brněnské university E 9 (1946), online: E_ArchaeologicaClassica_09-1964-1_15.pdf
- ↑ ČORNEJ s.58
- ↑ ČORNEJ s.60
- ↑ Husitské manifesty. Příprava vydání Amedeo Molnár. Praha: Odeon, 1986. S. 12, 57–60.
- ↑ ČORNEJ s.61
- ↑ muni.cz: Mgr. Filip Kosík: Elektronická rekonstrukce písma Bible olomoucké – bakalářská práce. Odkazuje se na:
- 7. Stránky Státní vědecké knihovny v Olomouci:
- 8. www.vkol.cz/cs/historicke-fondy/rukopisy, 29. 3. 2009
- ↑ ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. Praha: Kalich, 1957. 518 s. S. 48.
- ↑ ŘÍČAN, str. 49
- ↑ ŘÍČAN, str. 49–50
- ↑ 11,0 11,1 w: Lukáš Pražský#Základní teologické spisy
- ↑ Klaudyánova mapa Čech
- ↑ Jan Černý (Niger): Kniha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář
- ↑ 14,0 14,1
SMOLÍK, Josef. Bratr Jan Augusta. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze, 1984. (Kalich). Kapitola 8, s. 90.
Odkazuje na: F. Hrejsa, Sborník V, 30. - ↑
MOLNÁR, Amedeo. Boleslavští Bratří. Praha: Komenského evangelická fakulta bohoslovecká, 1952. Kapitola $., s. 206.
Odkazuje na: Hrejsa, Sborové jednoty bratrské, č. 11 k r. 1567 - ↑ ŘÍČAN str. 222
- ↑ HERBEN, Jan. Husitství a bratrství. Praha: Kalich, 1926. Kapitola V., s. 136.
- ↑ w: Jindřich Matyáš Thurn uvádí 1567-12-14 v Innsbrucku, w:de: Heinrich Matthias von Thurn ale uvádí narození 1567-02-24 na zámku v Lipnici. Držíme se údaje na Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu a Valsassina.
- ↑ Databáze autorit AUT Národní knihovny ČR
- ↑ JUST, Jiří. Jan Vetter – příspěvek k tématu zahraničních učeneckých kontaktů jednoty bratrské na počátku 17. století. Studia Comeniana et historica, 2014, 44, 91-92, s. 156-204. Dostupné online. ISSN 0323-2220.
- ↑ Hederik, Jan, 1542-1617
- ↑ Zemek, Petr (2007): Jednota bratrská v zápase s jihlavským farářem Janem Hederikem
- ↑ Otta z Losu: Ferdinand II. Štýrský
- ↑
JUNEK, Václav. České zrady. [s.l.]: Petrklíč, 2009. ISBN 978-80-7229-223-3.
Citace:
Druhé povstání českých stavů
Stavové špatně kalkulují znovu
Čeští protestantští stavové, značně nesourodě soustředění kolem Matyáše z Thurnu, Ondřeje Šlika, Collony z Felsu, Budovce z Budova, Oldřicha Vchynského, Pavla z Říčan, Kaplíře ze Sulevic, kupodivu i Viléma z Lobkovic a s nimi i několika dalších, podobně výjimečných osobností, byli nyní politicky i osobním vlivem stále silnější, avšak nejprve výrazně zaváhali. To když jim odcházející Matyáš doporučil jako svého nástupce na českém trůnu nového Habsburka, bigotního katolíka Ferdinanda Štýrského. Tento manévr ovšem znamenal, že česká koruna už napříště nebude volitelná a pražský trůn že se odteď dědí podle klasického dynastického práva.
Vnímajíce celkem správně sílící názorovou a mocenskou aktuální celoevropskou polariktu a s ní související místní problémy, stavové se stále opírali o význam nyní již v podstatě odeznělého Rudolfova Majestátu. Měli přitom dost naivně za to, že každý nový panovník nutně musí nejen respektovat, nýbrž i dále rozmnožit jejich náboženské svobody a z nich plynoucí rovněž jejich hospodářskou a mocenskou hegemonii. Tedy alespoň v Čechách.
Právě zde se ovšem tito pánové opět ryze českým způsobem nad jiné výrazně spletli.
Předběžné pormální přijetí Ferdinanda II. na český trůn v červnu 1617, předtím vysloveně doporučené Matyášem, se tak stalo další významnou křižovatkou českých dějin. Pamatujme si už pro příště, že také tento panovník (ač s tím byly přece jen určité potíže) byl nakonec českým sněmem řádně zvolen a že tedy jeho volba byla jednoznačně platná. Pravděpodobně není zřetelnější charakteristiky pro to, co všechno se mělo prakticky hned potom v Čechách odehrát! - ↑
PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. Praha: Mladá fronta, 1985. S. 133–135.
Oproti Junkovi Petráň uvádí, že nešlo o volbu, ale o přijetí bez řádné volby (i když se o tom hlasovalo), což byl nebezpečný precedens, neboť tím pádem se stavové vzdali svého zásadního práva a od té doby se již Habsburkové mohli usazovat na českém trůnu dědičně bez nutnosti volby českým sněmem! Je tudíž podstatný rozdíl mezi volbou krále a přijetím za krále. Pozoruhodná je rovněž informace o tom, že v rozhodném okamžiku na sněmu w: Jáchym Ondřej Šlik selhal a přimlouval se za Ferdinanda! - ↑ ŘÍČAN
- ↑ w:de: Mikuláš Albert z Kaménka
- ↑ Kdo byl kdo: ALBERT z KAMÉNKA Mikuláš (* asi 1547, + 16. 12. 1617 Praha) - český humanista, kněz, orientalista a překladatel
- ↑ Gebauer, Josef (2014-07-25): Albert Mikuláš z Kaménka
- ↑ granosalis.cz: Jan Amos Komenský a čeští exulanti z 18. století